20 C 246/2024-21 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který byl soudu doručen dne , datum, , se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky, jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo registrační značky 4. 6 2022 do , datum, , od , datum, do , datum, a v období od , datum, do , datum, . V této době nebyla ohledně uvedeného vozidla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Žalobkyně dále uplatnila nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky a nákladů na upomínání ve výši 3 x 300 Kč a rovněž nárok na náhradu nákladů řízení.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.3. Z předložených důkazů soud zjistil, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla v případě, je-li vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný byl provozovatelem vozidla registrační značky , SPZ, se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 v době od 4. 6 2022 do , datum, , od , datum, do , datum, a v období od , datum, do , datum, . V uvedených dobách žalovaný ohledně vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Žalovaný byl k úhradě tohoto dluhu opakovaně upomenut žalobkyní, jak plyne z upomínek k úhradě a z předžalobních výzev. Náklady na vymáhání činí v každém jednotlivém případě 300 Kč, k jejich zaplacení byl žalovaný vyzýván také opakovaně vyzýván.4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům - žalovaný, coby provozovatel výše uvedených vozidel neměl ve výše uvedených obdobích sjednáno pojištění z odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv mu to ukládá ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). V důsledku toho nebylo vozidlo pojištěno celkem , hodnota, dní, čímž žalovaný porušil svou zákonnou povinnost pojistit svá vozidla. Podle § 4 odst. 1 zákona o odpovědnosti z provozu vozidla platí, že vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit „Kanceláři“ (žalobkyni) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 citovaného zákona; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Výše příspěvku se podle § 4 odst. 3 citovaného zákona vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla.5. Podle § 4 odst. 5 citovaného zákona ve spojení s § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) platí, že výše denní sazby pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 činí 65 Kč. Žalovaný tak byl povinen žalobkyni uhradit částku 15 665 Kč. V souvislosti s uplatněním předmětného nároku vznikl žalobkyni nárok dožadovat se v souladu s § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s ustanovením § 2a citované vyhlášky nákladů spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky ve výši 3 x 300 Kč.6. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, nárokuje žalobkyně po žalovaném zcela po právu i zákonný úrok z prodlení z jí požadované částky postupem podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle nařízení vlády výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.7. Soud v daném případě posoudil, že nárok žalobkyně má oporu v citovaných ustanoveních zákona, zejména § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s ustanovením § 1 odst. 2 téhož zákona. Žalovaný nesplnil svou zákonnou povinnost, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok na příspěvek a nárok na náhradu nákladů spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky dle citovaných předpisů, jejichž výše má oporu v ustanovení citovaného zákona a prováděcí vyhlášky.8. Soud z těchto důvodů nároku žalobkyně v plném rozsahu vyhověl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši žalované částky sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.