20 C 249/2023-83 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne [datum], doplněnou vyjádřením z [datum], se předchůdkyně žalobkyně, společnost [název původní účastnice], domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. V návrhu uvedla, že se žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o hotovostním úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se úvěr spolu s příslušenstvím zavázal splatit v 96 měsíčních splátkách po 4 533,71 Kč. Úroková sazba činila 4,90 % ročně z dosud nesplacené jistiny. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splácením více než dvou splátek, žalobkyně celý úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaný dosud na úvěr uhradil celkem částku 63 689,36 Kč, kdy tato částka byla započtena na jistinu. Žalovaný tak nadále dluží na jistině celkem částku 236 310,64 Kč, poplatky ve výši 250 Kč, úrok z dosud neuhrazené jistiny ve výši 4,9 % ročně za období od [datum] do [datum] ve výši 7 863,36 Kč, dále úrok smluvní zákonný úrok z prodlení z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti ve výši 19,9 % ročně za období od [datum] do [datum] ve výši 57 474,32 Kč, smluvní úrok ve výši 4,90 % ročně z částky 236 560,64 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 236 560,64 Kč od [datum] do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného byla zjištěna z předloženého daňového přiznání za rok 2017, z výpisu z běžného účtu žalovaného za minulý kalendářní měsíc, z údajů uvedených žalovaným a z výpisu z registrů žalobkyně. 2. Soud k návrhu původní žalobkyně usnesením ze dne 24. 10. 2023, č.j. 20 C 249/2023-77 připustil záměnu účastníka na straně žalobkyně, kdy původní žalobkyně v mezidobí postoupila žalovanou pohledávku na současnou žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z předložených důkazů soud zjistil, že žalobkyně (resp. její předchůdkyně) a žalovaný spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 300 000 Kč s úrokem ve výši 4,90 %, kterou se žalovaný zavázal uhradit v 96 měsíčních splátkách po 4 533,71 Kč Celkem měl uhradit 436 105,39 Kč. Součástí smluvních ujednání byl i závazek žalovaného hradit též náklady na vymáhání dlužné částky a smluvní sankce související s prodlením žalovaného se splácením úvěru s odkazem na sazebník žalobkyně, který byl součástí smlouvy. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného mj. i na základě žalovaným předloženého daňového přiznání za předcházející kalendářní rok, které bylo opatřeno ověřovací doložkou Finančního úřadu pro [územní celek], ze kterého vyplývá měsíční příjem žalovaného ve výši cca 100 000 Kč. Žalobkyně dále lustrací zjistila, že žalovaný splácel v době poskytnutí úvěru jiný úvěr částkou 4 516 Kč měsíčně. Žalobkyně od smlouvy pro prodlení žalovaného se splátkami po dobu delší než 3 měsíce ke dni [datum] odstoupila a celý úvěr včetně úroků a poplatků zesplatnila. Dlužná částka odpovídá žalobnímu návrhu. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván právním zástupcem předchůdce žalobkyně k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum]. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 5. Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Na zjištěný skutkový stav je nutné aplikovat § 2395 a násl. občanského zákoníku o úvěru. Podle § 2395 se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud dále přezkoumal, zda smlouva odpovídá požadavkům ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách (§ 1810 a násl. občanského zákoníku) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný převzal od předchůdkyně žalobkyně úvěr, který dosud zcela nesplatil. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobou uplatněný nárok z části nebo zcela zanikl, případně vůbec nevznikl. To však žalovaný neučinil a z obsahu spisu taková okolnost nevyplývá. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal důvodným i požadavek žalobce na zaplacení sjednaného příslušenství k jistině a zákonných úroků z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 44 165,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 463 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 236 560,64 Kč sestávající z částky 9 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 680 Kč ve výši 6 022,80 Kč.