20 C 58/2024-22 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 160 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku zpět a rovněž sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 200 Kč a smluvní úrok ve výši 10,99 % ročně. Žalovaný měl úvěr uhradit 78 pravidelnými měsíčními splátkami po 2 936 Kč, dosud však uhradil pouze 15 680 Kč, které žalobkyně po částech započetla na jistinu, úrok i poplatek. Úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumávala, a to prostřednictvím výpisu z bankovního účtu žalovaného a lustrací žalovaného v registrech. S ohledem na to, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou tří splátek, vnikl také podle smlouvy nárok žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 4x 500 Kč, kdy ze smluvní pokuty uhradil žalovaný částku 1 000 Kč. Žalobkyně dne , datum, úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala úhradě celé dlužné částky. Nárokuje si proto nyní úhradu dosud neuhrazené jistiny ve výši 155 678,66 Kč, neuhrazených úroků kapitalizovaných ke dni zesplatnění částkou 4 316,30 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní..3. Z listin předložených žalobcem soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 160 000 Kč. Žalovaný se zavázala tento úvěr splatit 78 pravidelnými měsíčními splátkami po 2 936 Kč s roční úrokovou sazbou 10,99 % ročně. Celkem měl uhradit 228 940,78 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána mj. z jím předložených výpisů z bankovního účtu. Žalovaný na úvěr dosud uhradil pouze částku 15 680 Kč a na smluvní pokutu částku 1 000 Kč. Údaje o sjednaném úvěru odpovídají tvrzení žalobkyně v žalobním návrhu. Žalobkyně byla dle čl. 5 smlouvy o úvěru oprávněna za každé prodlení se splátkou úvěru nárokovat po žalované smluvní pokutu ve výši 500 Kč, kdy v případě žalovaného došlo k prodlení v datech , datum, , , datum, , , datum, a , datum, .4. Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Na zjištěný skutkový stav je nutné aplikovat § 2395 a násl. občanského zákoníku o úvěru. Podle § 2395 se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud dále přezkoumal, zda smlouva odpovídá požadavkům ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách (§ 1810 a násl. občanského zákoníku) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný převzal od žalobkyně částku 160 000 Kč, kterou nevrátil. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobou uplatněný nárok z části nebo zcela zanikl, případně vůbec nevznikl. To však žalovaný neučinil a z obsahu spisu taková okolnost nevyplývá. Žalovaný proto nesplnila svoji povinnost úvěr včetně sjednaného příslušenství řádně uhradit. S ohledem na to je také oprávněný nárok žalobkyně na sjednanou smluvní pokutu za každé prodlení žalované v celkové výši 1 000 Kč. Soud také nedospěl k závěru, že by se smluvní ujednání příčila dobrým mravům či byla smlouva z jiného důvodu absolutně neplatná. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal důvodným i požadavek žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 900,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 441 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 160 994,96 Kč sestávající z částky 7 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 520 Kč ve výši 4 939,20 Kč.