19 C 334/2024-32 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou (resp. původně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhá zaplacení částky 105 190,83 Kč s příslušenstvím. Podle tvrzení žalobkyně jí nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny.2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil a na nařízené jednání se bez omluvy nedostavil.3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, právní zástupkyně se ovšem z nařízeného jednání omluvila, a to i přes to, že v obdobné věci (zastoupené stejnou právní zástupkyní) podepsaný soud žalobkyni poučil, že dosud předložené důkazy nejsou dostačující, a i přes to, že byla před jednáním telefonicky kontaktována v tom smyslu, že ze shora uvedeného důvodu je její účast nutná.4. Jakkoli se právní zástupkyně žalobkyně (ani žádný její substitut) k jednání nedostavila, doplnila žalobkyně dne , datum, žalobu, přičemž až z tohoto doplnění – v rovině předložených důkazů – vyplynulo, že žalovaný provedl dne , datum, z titulu předmětného dluhu dílčí platbu.5. S ohledem na doplnění žaloby tak soud z dále rozvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.6. Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě NN č. , hodnota, ze dne , datum, má soud za prokázané, že se žalobkyně zavázala žalovanému dodávat elektřinu a zajistit distribuci elektřiny do odběrného místa , adresa, , a žalovaný se zavázal elektřinu odebrat a uhradit žalobkyni řádně a včas platbu za dodávku elektřiny a distribuční služby.7. Z žalobkyní předložených vyúčtování za elektřinu soud dále zjistil výši nedoplatků za období od , datum, do , datum, a za období od , datum, do , datum, . Fakturou č. , hodnota, byl žalovaný vyzván k uhrazení nedoplatku za odběr elektřiny v období od , datum, do , datum, ve výši 87 288,49 Kč, se splatností do , datum, . Fakturou č. , hodnota, pak žalobkyně účtovala žalovanému nedoplatek za spotřebu elektřiny v období od , datum, do , datum, , a to ve výši 19 239,98 Kč, se splatností do , datum, . Žalobkyně rovněž žalovaného vyzvala fakturou č. , hodnota, k zaplacení částky 907,50 Kč, představující poplatek za odpojení od distribuční sítě.8. Z odstoupení od smlouvy je pak zřejmé, že žalobkyně od smlouvy odstoupila pro opakované neplnění platebních povinností ze strany žalovaného.9. Předžalobní upomínkou byl žalovaný dne , datum, žalobkyní vyzván k uhrazení dlužné částky 108 395,97 Kč.10. Z žalobkyní v doplnění žaloby předložené tabulky pak vyplývá, že žalovaný – patrně v návaznosti na předžalobní výzvu – provedl dne , datum, platbu ve výši 3 205,14 Kč platbu z titulu faktury č. , hodnota, (srov. č. l. 19).11. Na základě zjištění učiněných ze soudu předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům.12. Žalobkyně s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa a poskytovat s tím související služby, a žalovaný se zavázal za tyto poskytované služby řádně a včas platit. Přestože žalovaný odebíral v období od , datum, do , datum, elektřinu, za poskytnuté služby ničeho neuhradil ani přes opakované (čtyři) upomínky. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou plateb za odběr elektřiny, došlo ze strany distributora k odpojení. Žalovaný ničeho – s výše uvedenou výjimkou – neuhradil ani přes předžalobní výzvu.13. Pro posouzení věci tak bylo v posledku pro podepsaný soud podstatné, že žalovaný z titulu předmětného dluhu provedl dne , datum, dílčí platbu, čímž podle ustanovení § 2054 odst. 2 občanského zákoníku – s přihlédnutím k okolnostem věci – uznal i zbytek dluhu. V důsledku toho vznikla vyvratitelná domněnka, že dluh v době uznání skutečně existoval (srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2006 sp. zn. 33 Odo 1028/2004), a žalovaný – ač k tomu dostal příležitost – korektnost této domněnky nikterak nezpochybnil, a tak její obsah ani nevyvrátil. Skutečnost, že se žalovaný bez jakékoliv omluvy na jednání nedostavil, přitom v daném procesním kontextu nemůže jít k tíži žalobkyně.14. Na základě shora uvedeného tedy dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětví a o změně některých zákonů (energetický zákon), na základě které žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu a žalovaný se zavázal za poskytované služby zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu i skutečnost, že svému závazku ze smlouvy dostála a žalovanému na sjednané odběrné místo elektřinu dodala. Naopak žalovaný své povinnosti – zaplatit za poskytnuté služby – nedostál, pročež byl ze strany žalobkyně opakovaně (čtyřikrát) upomínán v souladu s uzavřenou smlouvou. Soud proto žalobě shledal žalobu plně důvodnou, a tudíž přiznal žalobkyni právo na zaplacení jí vyúčtované dlužné částky sestávající z nedoplatku za odebranou elektřinu, poplatků za upomínky a poplatku za odpojení odběrného místa od distribuční soustavy.15. Neuhrazením závazků se žalovaný zároveň dostal do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a žalobkyni tak současně vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úroky z prodlení podle § 1968 a násl. občanského zákoníku, přičemž žalobkyně požaduje uhrazení zákonných úroků z prodlení až od , datum, . Výše úroků z prodlení přitom vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů, přičemž postačí konstatovat, že odpovídá výši, kterou žalobkyně v žalobě požaduje.16. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, pročež rozhodl tak, jak je uvedeno v prvním výroku tohoto rozsudku; lhůta k plnění pak byla stanovena striktně podle dispozice ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).17. O náhradě nákladů rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 150 o. s. ř. tak, že žalobkyni jakožto procesně úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu veškerých nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila, a to v celkové výši 5 660 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 208 Kč a dále z paušální náhrady (zvýšené o náhradu za daň z přidané hodnoty) v celkové výši 1 452 Kč.18. Podepsaný soud při stanovení výše nezbytných nákladů žalobkyně vyšel podpůrně ze závěrů přijatých v nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 3344/12 (N 129/70 SbNU 193), tedy ve věci týkající se České televize, soud má ovšem za to, že v daném kontextu jsou tam uvedené závěry – mutatis mutandis – „přenositelné“ rovněž do posuzované věci. Podepsaný soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši, jako kdyby nebyla zastoupena advokátem, tedy za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Náklady řízení tak v dané věci spočívají vedle zaplaceného soudního poplatku ve čtyřech režijních paušálech po částce 300 Kč podle ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., zvýšených o 21 % za náhradu za daň z přidané hodnoty.19. K inkriminovanému závěru podepsaný soud přivedly následující skutečnosti.20. Předmětný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu vykazuje veškeré znaky formulářové žaloby (absentuje v ní jakýkoliv právní rozbor věci), navíc jde o formulářovou žalobu, která v posledku neobsahuje vylíčení veškerých rozhodných skutečností (viz mj. v obdobné věci téže žalobkyně vydané usnesení ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ). Jakkoli uvedená skutečnost soud, jenž přiměřeně zohlednil zásadu hospodárnosti řízení, nevedla k vydání usnesení, kterým by žalobkyni vyzval, aby doplnila svůj návrh (a to – zjednodušeně řečeno – proto, že rozhodné skutečnosti – ovšem toliko v rovině tvrzení – vyplývají z předložených listinných důkazů), je současně zřejmé, že již tato skutečnost může vést k otázce, zda je vůbec namístě v daném případě považovat zastoupení advokátem za účelně vynaložený náklad řízení.21. Naznačené pochybnosti pak petrifikovalo procesní stanovisko právní zástupkyně žalobkyně, jež se v zásadě odmítla účastnit soudního jednání. Právní zástupkyně žalobkyně tak podle mínění podepsaného soudu v posuzované věci dala – bez ohledu na výše uvedené nedostatky návrhu – svým procesním postupem jasně najevo, že neshledává žádný důvod pro to, aby musela žalobkyni poskytovat úkony právní služby v tom smyslu, že by případně měla její práva hájit – kupříkladu v rámci střetu právních argumentací účastníků řízení – při soudním jednání. Nabízí se tak otázka, z jakého důvodu žalobkyně, jež bezpochyby (viz ustanovení § 121 o. s. ř.) disponuje kvalifikovaným právním oddělením, potřebuje být právně zastoupena advokátem, jenž nepovažuje za nutné účastnit se – nařízených – soudních jednání.22. Souhr