20 C 168/2025-43 — Okresní soud v Domažlicích

Návrhem, který byl soudu doručen dne , datum, , se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky spolu s výše uvedeným příslušenstvím a dále náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému zapůjčena částka 171 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 5 658 Kč. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, žalobkyně proto závazek zesplatnila a nyní se domáhá úhrady nezaplacené jistiny ve výši 134 388,47 Kč, smluvní pokuty za zrušení úvěrové smlouvy ve výši 24 819 Kč (v sazbě 0,1 % denně z jistiny od , datum, do dne podání žalobního návrhu), úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 914 Kč (z jednotlivých měsíčních splátek od data jejich splatnosti do data splatnosti celé pohledávky), dále účelně vynaložené náklady na odeslání upomínky ve výši 3x 150 Kč, účelně vynaložené náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou jednotlivých splátek ve výši 1 761 Kč – celkem tedy 190 822,47 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 162 678,47 Kč od , datum, do zaplacení.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.Právní zástupce žalobkyně po výzvě soudu v koncentrační lhůtě doplnil tvrzení žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti při poskytnutí úvěru, kdy tyto doložil příslušnými listinami. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána mj. z žalovaným předložené pracovní smlouvy, výplatních pásek a výpisu z jeho běžného bankovního účtu.Z provedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 171 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných po 5 658 Kč. Roční úroková sazba úvěru činila 24,84 %. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou tří a více měsíčních splátek bylo sjednáno právo žalobkyně po zaslání výzvy se stanovením k dodatečné lhůtě k úhradě nikoli kratší 30 dnů jistinu úvěru zesplatnit. Nesplacená jistina se v takovém případě stává splatnou ke dni uvedeném v oznámení o okamžité splatnosti. Po zesplatnění úvěru nebyla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném placení smluvních úroků z jistiny. Mezi stranami byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ve které se dlužník ocitne v prodlení. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelskému úvěru pak plynou i poplatky za odeslání upomínek a oznámení požadované v žalobě. Žalovaný splátky úvěru řádně a včas neuhradily, žalobkyně proto závazek dne , datum, zesplatnila. Celková dlužná částka se tak skládá z částek požadovaných v žalobním návrhu. Žalovaný byl před podáním žaloby o zaplacení pojistného upomenut právním zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou.Soud ovšem nemá za prokázanou výši žalobkyní požadované smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 134 388,47 od , datum, do dne podání žaloby , datum, , kdy tato částka činí dle výpočtu soudu 22 711,60 Kč, nikoli žalobkyní požadovaných 24 819 Kč. Zástupce žalobkyně při jednání uvedl, že při výpočtu smluvní pokuty zřejmě došlo k pochybení.Zástupce žalobkyně závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět vyjma dotčeného chybného výpočtu smluvní pokuty. Současně požadoval přiznání nákladů řízení.Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění. Soud dále přezkoumal, zda smlouva odpovídá požadavkům ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách (§ 1810 a násl. občanského zákoníku) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinností žalovaného bylo včas hradit splátky dle podmínek stanovených ve smlouvě. Protože žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni nesplnil v době splatnosti, má žalobkyně rovněž právo požadovat po něm příslušenství včetně smluvních pokut, poplatků za upomínky a dále zákonných úroků z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, jejichž výši stanoví vláda nařízením. Tímto nařízením je nařízení č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. S ohledem na tyto skutečnosti soud žalobě vyhověl, kdy žalobu částečně zamítl pouze co do výše uvedeného chybného výpočtu smluvní pokuty.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 59 565,84 Kč, přičemž tato částka představuje 97,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 98,9 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 1,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 634 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 190 822,47 Kč sestávající z částky 8 740 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast na jednání dne , datum, ) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 7 266,26 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 3 633,13 Kč za 306 ujetých km v částce 2 433,13 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6.2 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 3 633,13 Kč za 306 ujetých km v částce 2 433,13 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6.2 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 44 026,26 Kč ve výši 9 245,51 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal jeden úkon právní služby plynoucí z účasti zástupce žalobkyně při jednání, kdy druhé jednání ve věci bylo po poskytnutí dodatečné koncentrační lhůty nařízeno výhradně za účelem doložení, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného při poskytnutí úvěru. Tyto skutečnosti však žalobkyně měla povinnost tvrdit a prokazovat již v rámci žalobního návrhu, což neučinila.