7 C 386/2024-17 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne , datum, , se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 67 000 Kč, včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z jím požadované částky, a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému.2. Žalobce se svého nároku po žalovaném dožaduje z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, která byla uzavřena mezi účastníky řízení dne , datum, . Na základě tohoto úvěru byla dána do dispozice žalovanému částka ve výši 38 000 Kč, kterou měl uhradit do , datum, . V souladu s čl. 8.1 předmětné smlouvy byla učiněna sankce jednorázová při prodlení s úhradou splátky ve výši 500 Kč, kdy žalobce se po žalovaném dožaduje po 5-ti těchto splátek ve výši 2 500 Kč, a dále se jedná o poplatek za každý den čerpání úvěru ve výši 26 600 Kč.3. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, žalobce využil svého práva a k jednání se omluvil.4. Soud má za prokázaná následující skutková zjištění.5. Mezi žalobcem a mezi žalovaným byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru č. , číslo, , a to dne , datum, . V rámci předmětu smlouvy jsou strany specifikované, soud zjistil, že se jedná o vztah uzavřený mezi podnikateli, kdy žalovanému byla poskytnut úvěr ve výši 38 000 Kč po dobu trvání 70-ti dní ode dne čerpání úvěru s tím, že jednotlivé splátky měly být hrazeny od , datum, do , datum, po 7600 korunách, ale s poplatkem za každý měsíc 5 320 Kč ( 70%). Strany se měly dohodnout, že úvěr bude žalovanému poskytnut za poplatek ve výši 1 % z částky úvěru denně, a to nezávisle na již vracené částce, v případě prodlení žalovaného se splacením úvěru trvající do 90 dnů se mělo jednat o poplatek ve výši 1 % z nesplaceného zůstatku, více jak 90 dnů se mělo už jednat o poplatek ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěrů denně. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % jistiny úvěrů denně, a úroky z prodlení v případě prodlení, trvající 90 dnů 0,5 % denně, dále 91 dní a následující 0,02 % denně jistiny úvěrů.6. V rámci provedeného dokazování, soud nemá za prokázané, že by žalovaný byl subjektem, který podniká v rámci půjčování finančních prostředků, v oboru bankovnictví, ani na pozici zástupce bankovních subjektů. Soud má za to, že uzavřením smlouvy došlo k porušení principů dobrých mravů, a je tak nezbytně nutné, aby byl aplikován korektiv i ve vztahu mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání týkající se dané právní věci jednání o výši poplatku. V případě subjektu žalovaného je možné na něj hledět jako na spotřebitele, kdy se jedná o subjekt, který nepodniká ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Spotřebitelem může být každý člověk, tedy fyzická osoba, podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem. Za těchto okolností nebylo možné vyloučit s ohledem na vymezení práv a povinností stran, které jsou nemravné, zákonnou ochranou strany žalovaného v souladu s § 433 zákona č. 89/2012 Sb. V rámci smluvního vztahu soud nezaregistroval, že by si strany vyloučily v rámci uzavřené smlouvy aplikaci výše uvedených ustanovení. Soud v daném případě posoudil obsah předmětné smlouvy v části poplatku za absolutně neplatný. V dané právní věci nebyla rozhodujícím kritériem pro vyslovení absolutní neplatnosti předmětné smlouvy pouze a jen výše předmětného poplatku, který představuje s největší pravděpodobností skrytý úrok z úvěru, avšak i krátká lhůta splatnosti a výše splátek a celková výše dluhu. Soud proto přistoupil v části nároku žalobce k zamítnutí, pokud se jedná o částku 26 600 Kč.7. Ve zbývají části soud vyhodnotil, že je povinností žalovaného, aby s ohledem na právní posouzení navrátil zpět částku žalobci, která se dostala jeho dispozice z titulu smlouvy o úvěru podřazené pod ustanovení § 2395 z.č. 89/2012 Sb. V důsledku toho, že žalovaný porušil smluvní povinnost, soud přiznal žalobci nárok na smluvní pokutu, které se po žalovaném dožaduje v přiměřené výši, v kapitalizované podobě.8. Rozhodnutí o doplacení soudního poplatku má oporu v Položce 2 ve spojení s Položkou 1 bod 1 písm. b) Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb.9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud rozhodoval podle poměru úspěchu účastníků řízení ve věci. Poměr úspěchů převažuje na straně žalobce 40 500 Kč ( 60,36 %) : žalovaný – 26 600 Kč ( 39,64 %) rozdíl 20,72 %. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2684 Kč + 571 Kč- 3255 Kč, odměna za 3 úkony právní služby 3 x 3820 Kč – 11 460 Kč podle § 7 vyhl. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály 3 x 300 Kč – 900 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., 21 % DPH ze součtu odměny a režijních paušálů- 2595,60 Kč- 100 % 18210,60 Kč- 20,72 % - 3773,20 Kč. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3773,20 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta , Jméno advokáta, .