20 C 1/2026-19 — Okresní soud v Domažlicích

V žalobě doručené soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku s tam rovněž uvedenými příslušenstvími. Uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 460 000 Kč. Roční úroková sazba úvěru činila 4,7 % ročně. Dne , datum, byl žalobkyní úvěr zesplatněn, kdy ke dni zesplatnění se pohledávka ve výši 66 616,20 Kč skládala z neuhrazených splátek jistiny ve výši 49 610,69 Kč, neuhrazených splátek úroku z prodlení ve výši 1 032,70 Kč, neuhrazených splátek úroku z úvěru ve výši 4 313,27 Kč a neuhrazené smluvní pokuty ve výši 11 659,54 Kč. Žalovaný po zesplatnění na dluh uhradil dne , datum, částku 36 617 Kč a dne , datum, částku 10 000 Kč. Obě platby byly započítány na jistinu dluhu. Žalobkyně nyní nárokuje úhradu zbytku úvěru včetně příslušenství.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.Z úvěrové smlouvy č. , číslo, ze dne , datum, , obchodních podmínek a VOP soud zjistil, že žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 460 000 Kč. Smluvní úrok činil 4,7 % ročně. Žalovaný se úvěr zavázal uhradit v 240 pravidelných měsíčních splátkách po 2 960,09 Kč. Smlouva se řídila ustanoveními obchodního zákoníku.Ze souhrnného výpisu pohybu na účtu za období od , datum, – , datum, a výpočtu struktury dluhu vyplynulo, že žalovaný dosud na úvěr uhradil částky uvedené žalobkyní v žalobě a ze smlouvy plynoucí příslušenství.Z výzvy ze dne , datum, vyplynulo, že žalobkyně pro neplnění závazků ze strany žalovaného úvěr ve zbylé části 66 616,20 Kč zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě této částky do , datum, .Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 497 a následujících zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v tehdejším znění. Povinností žalovaného bylo včas hradit měsíční splátky dle podmínek stanovených ve smlouvě. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobou uplatněný nárok z úvěru z části nebo zcela zanikl, případně vůbec nevznikl. To však žalovaný neučinil a z obsahu spisu taková okolnost nevyplývá.Protože žalovaný svůj závazek nesplnil v době splatnosti, má žalobkyně rovněž právo požadovat po něm smluvní úrok z prodlení spolu se zákonnými úroky z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, jejichž výši stanoví vláda nařízením. Tímto nařízením je nařízení č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.S ohledem na tyto skutečnosti soud žalobě zcela vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.