20 C 232/2025-25 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který byl soudu doručen dne , datum, , se žalobkyně domáhala zaplacení žalovaném částky s příslušenstvím z titulu nepovoleného debetního zůstatku na běžném účtu, zřízeném u žalobkyně na základě smlouvy o zřízení kreditní karty s možností čerpání peněžité částky ze dne , datum, , uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku zpět a rovněž sjednaný úrok v pravidelných měsíčních splátkách po 3% z celkové částky. Roční úroková sazba činila 12 % p.a. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně a včas neplatil, žalobkyně úvěr dne , datum, zesplatnila. Na jistině zbývá uhradit částku 48 601,34 Kč, na úvěrových poplatcích částku 2 261 Kč a na smluvním úroku 6 085,55 Kč. Současně žalobkyně požadovala úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.3. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o bankovních službách, na základě které byla žalovanému poskytnuta kreditní karta, skrze kterou mohl dle smluvních ujednání čerpat úvěr až do výše 50 000 Kč. Doba čerpání činila 360 dní, úroková sazba činila 12 % p.a. Žalovaný takto načerpal celkovou částku 48 601,34 Kč. Žalovaný splátky úvěru řádně nehradil, žalobkyně jej proto dne , datum, celý zesplatnila. Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne , datum, . Úvěruschopnost žalovaného byla mj. zkoumána výpisem z jeho běžného účtu a poplatky k úvěru v celkové výši 2 261 Kč byly stanoveny dle čl. 24 smlouvy.4. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva ve smyslu § 2662 a násl. a dále § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění. Soud dále přezkoumal, zda smlouva odpovídá požadavkům ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách (§ 1810 a násl. občanského zákoníku) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinností žalovaného bylo včas uhradit žalovanou částku dle podmínek stanovených ve smlouvě. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobou uplatněné nároky z úvěru z části nebo zcela zanikly, případně vůbec nevznikly. To však žalovaný neučinil a z obsahu spisu taková okolnost nevyplývá. V řízení přitom nevyplynulo, že by se předmětná smluvní ujednání příčila dobrým mravům či veřejnému pořádku a žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal důvodným i požadavek žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 066,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 035 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 862,34 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 770 Kč ve výši 2 261,70 Kč.