5 C 12/2026-17 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 14 526 Kč spolu s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně k žalobě uvedla, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu úvěru. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a s dalšími smluvenými poplatky do 24 měsíců od jeho poskytnutí. Žalovaný na svůj závazek nic neuhradil. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 196 Kč, úroků v celkové výši 1 030 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč.2. Soud v dané věci postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Žalovaného soud vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno , datum, . V souvislosti s tímto byl zároveň poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. a vyšel zcela z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.3. V dané věci pak soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne , datum, uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatkem za doplňkovou službu SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, a to ve 24 měsíčních splátkách. Dále se žalovaný zavázal v případě opožděné platby k úhradě smluvní pokuty ve výši 500 Kč za každé prodlení. Žalovaný řádně a včas nehradil pravidelné měsíční splátky, což vyplývá z tvrzení žalobkyně a z výpisu čerpání, splátek a úhrad, když neuhradil ani jedinou splátku. Pohledávka žalobkyně sestává z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 030 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 196 Kč, úroku ve výši 1 470 Kč a dále pak kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 146,45 Kč za období od , datum, do , datum, .4. Při právním posouzení dané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ). Podle § 2395 obč. zák. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na daný vztah dopadá rovněž ustanovení § 1810 a násl. NOZ5. Žalobkyně prokázala svůj nárok smlouvou o spotřebitelském úvěru; úvěrovými podmínkami; výpisem čerpání, splátek a úhrad; metodikou posouzení úvěruschopnosti, kartou klienta a předžalobní upomínkou.6. O úrocích z prodlení soud rozhodl podle § 1970 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle nařízení vlády výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.7. Soud s ohledem na shora uvedené shledal žalobu zcela důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Bylo v dané věci na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval, že závazek vůči žalobkyni nevznikl, zanikl, popř. částečně zanikl. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní, k výzvě soudu, jež osobně převzal se nevyjádřil. Soud tak vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 526 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.