5 C 357/2025-26 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 40 713 Kč spolu s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. K žalobě žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovaným dne , datum, úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 194 898 Kč na nákup zboží u prodejce, kdy poskytnutá částka byla zaslána přímo na účet prodejce. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit žalobkyni zpět spolu se sjednanými poplatky v 36 pravidelných splátkách ve výši 7 690 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyně zpět celkovou částku ve výši 276 840 Kč. Žalovaný uhradil celkem na svůj závazek do dne zesplatnění úvěru částku ve výši 223 010 Kč. Za dobu od zesplatnění úvěru uhradil žalovaný částku ve výši 14 690 Kč. Žalovaný neuhradil závazek vůči žalobkyni ani přes výzvu k dobrovolnému plnění.2. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne , datum, . V souvislosti s tím byl zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil, z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. a zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.3. Soud v dané věci dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 194 898 Kč za účelem koupě auta. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku ve 36 měsíčních splátkách ve výši 7 690 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 24,55 % ročně. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni činila 276 840 Kč. Žalovaný uhradil na úvěr do dne zesplatnění úvěru částku ve výši 223 010 Kč. Po zesplatnění úvěru uhradil ve dvou splátkách částku v celkové výši 14 690 Kč. Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný vyrozuměn o zesplatnění úvěru a zároveň byl vyzván, aby dlužnou částku uhradil nejpozději do 14 dnů ode dne sepisu výzvy. Žalovaný byl řádně vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Před poskytnutím úvěru žalovanému byla ze strany žalobkyně řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.4. Právní posouzení dané věci vychází z občanského zákoníku, tedy zák. č. 89/2012 Sb. (dále již jen „NOZ“). Podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Žalovanému byl ze strany žalobkyně poskytnut úvěr na koupi vozu ve výši 194 898 Kč a svůj závazek vůči žalobkyni neplnil řádně a včas, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru. Po žalovaném je tak nutno požadovat úhradu dlužné částky ve výši 40 713 Kč (skládající se z nesplacené jistiny ve výši 36 199 Kč, dlužné splátky ve výši 2 520 Kč, úrokového dorovnání ve výši 494 Kč, poplatků ve výši 1 500 Kč) spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením svého závazku vůči žalobkyni a je proto jeho povinností v souladu s ust. § 1970 NOZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. uhradit zákonné úroky z prodlení.6. Bylo na žalovaném, aby v dané věci tvrdil a prokazoval, že závazek vůči žalobkyni nevznikl, zanikl, popř. částečně zanikl. Žalovaný však zůstal po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřil. Soud proto vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní, jež spolu vzájemně korespondují a žalobě v plném rozsahu vyhověl.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 940 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 036 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 713 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.