9 C 5/2026-31 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 19 778,18 Kč spolu s příslušenstvím za sjednané nájemné a zálohy za ceny služeb poskytovaných s užíváním bytu.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobce s žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o nájmu bytu č. , hodnota, o velikosti 1+0 s příslušenstvím v 1. nadzemním podlaží domu č.p. , číslo, , v , adresa, , a to na dobu určitou do , datum, . Žalovaný po dobu trvání nájemního vztahu nehradil pravidelně nájemné a zálohy na ceny služeb poskytovaných s užíváním bytu, čímž mu vznikl dluh. V souvislosti s tímto dluhem učinil žalovaný uznání dluhu, který tímto uznal co do důvodu i výše a zavázal se dluh splatit v pravidelných měsíčních splátkách počínaje od měsíce března 2025 v minimální výši 2 000 Kč. Žalovaný však splátkový kalendář nedodržoval, a tak pozbyl splatnosti a celý dluh se stal splatný najednou. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do , datum, , přičemž k předání bytu došlo až , datum, . Žalobce tedy požaduje náhradu ve výši ujednaného nájemného od doby skončení nájmu do dne, kdy žalovaný byl skutečně odevzdal, a to ve výši 2 709,18 Kč. Vyúčtováním služeb k předmětnému bytu za rok 2024 vznikl žalovanému přeplatek ve výši 789 Kč. Žalobce tak provedl jednostranný zápočet na své výše uvedené pohledávky oproti vrácení přeplatku za služby za rok 2024.5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.6. Podle § 2295 občanského zákoníku má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.7. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud po právní stránce uzavřel, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu i výše, a to v písemné formě, co se týká dlužného nájemného a záloh na ceny služeb poskytovaných s užíváním bytu. Žalovaný v dohodě o uznání dluhu a způsobu jeho úhrady ze dne , datum, uznal, že dluh vznikl neplacením nájmu a záloh na cenu služeb poskytovaných s užíváním bytu. Podle § 2053 občanského zákoníku se má tedy za to, že dluh žalovanému vůči žalobci v době uzavření dohody trval. Žalovaný se zavázal dluh uhradit formou měsíčních splátek. Tyto však řádně a včas nehradil. a tak se pohledávka stala splatnou. Žalobce má tedy právo na úhradu dlužné částky ve 17 858 Kč. Nájemní vztah mezi žalobce a žalovaným skončil dnem , datum, , jak vyplývá z předložené nájemní smlouvy ze dne , datum, , žalovaný však byt opustil a předal žalobci až dne , datum, , jak vyplývá z předávacího protokolu ze dne , datum, . S ohledem na tyto skutečnosti má žalobce právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného s ohledem na ustanovení § 2295 občanského zákoníku, tj. za 54 dní za částku 50,17 Kč denně, celkem částku 2 709,18 Kč.8. Oproti celkové dlužné částce ve výši 20 567,18 Kč žalobce jednostranně započetl přeplatek žalovaného za služby za rok 2024 ve výši 789 Kč.9. Podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. svědčí žalobci rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky.10. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 530,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 778,18 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 050 Kč ve výši 1 480,50 Kč.