17 C 230/2020-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem sporu byla pohledávka ze Smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřel žalovaný pod [číslo] dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] Touto smlouvou byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, které převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy, spolu s touto částkou se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni částku 22 098 Kč, která představuje kapitalizovaný úrok za dobu řádného trvání smlouvy, při sjednané sazbě 28 % p.a. jde o částku 4 482 Kč, poplatek za administrativní zpracování půjčky 2 450 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek 15 166 Kč Celkem se zavázal uhradit částku 48 098 Kč, v 60 týdenních (7 denních) splátkách po 802 Kč, takto měla být celá zápůjčka uhrazena ke dni 21. 12. 2017. Žalovaný nesplnil svou povinnost zápůjčku zaplatit, když poslední splátku uhradil 24. 5. 2017. Žalobkyni, na kterou byla dlužná částka postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] tak dluží na jistině částku 14 618,71 Kč a na poplatku 7 093,54 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši zákonných úroků 8,05 % p.a. z dlužné jistiny od marného uplynutí 7 denní lhůty po úhradě poslední splátky do postoupení do 24. 6. 2019 dluží 2 083,55 Kč. Na kapitalizovaném sjednaném úroku ve výši 28 % p.a. z dlužné jistiny za dobu od 22. 12. 2017 do 24. 6. 2019 dluží 6 253,56 Kč. Ode dne postoupení požaduje žalobkyně z dlužné jistiny 14 618,71 Kč placení úroků z prodlení i sjednaného úroku až do jejího zaplacení. Žalobkyně má za to, že její právní předchůdce splnil povinnost ve smyslu § 9 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, když na základě informací, získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, zjišťoval jeho rodinné, majetkové, pracovní poměry a tyto informace byly zaznamenány do zákaznické karty. Na základě tohoto odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet zápůjčku, dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutou zápůjčku zaplatit. 2. Usnesením ze dne [datum] byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě 10 dnů ode dne jeho doručení vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a byl poučen, že pokud se lhůtě nevyjádří, bude se jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení spolu s žalobou bylo doručeno žalovanému uplynutím úložní doby u pošty dnem [datum], v úložní době si zásilku nevyzvedl, ta byla vrácena zpět soudu, který dále postupoval podle § 49 odst. 4 o.s.ř., a vyvěsil pro žalovaného k jejímu vyzvednutí výzvu na úřední desce soudu. Nastala tak fikce souhlasu žalovaného, neboť se v určené lhůtě nevyjádřil. Právní zástupce žalobkyně dal souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již přímo v žalobě. Soud proto s oporou v ustanovení v § 115a rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Podle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Ve věci provedl soud dokazování Smlouvou o zápůjčce – [příjmení] v hotovosti [číslo] dne [datum] a [anonymizováno] podmínkami této smlouvy, přehledem plateb a způsobu jejich rozúčtování na jednotlivé složky žalovaného nároku, Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] a přílohou [číslo] k této – výpisem ze seznamu postoupených pohledávek na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a dokladem o jeho odeslání žalovanému ze dne [datum], předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] a dokladem o jejím doporučeném odeslání žalovanému ze dne [datum] a těmito důkazy vzal za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně – [právnická osoba] poskytla žalovanému dne 27. 10. 2016 zápůjčku ve výši 26 000 Kč, kterou se zavázal zaplatit spolu úrokem a poplatky – tj. celkem částku k zaplacení 48 098 Kč v 60 týdenních splátkách po 802 Kč Smlouva obsahuje ustanovení o tom, že zákazník podpisem smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy, v místě svého bydliště, převzal v hotovosti celou půjčenou částku. Dále smlouva obsahuje ustanovení o tom, že její nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, uvedené na zadní straně smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka z této smlouvy postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem postupitele z téhož dne, odeslaným žalovanému [datum] na adresu [adresa žalovaného]. Podle přehledu provedených plateb zaplatil žalovaný celkem částku 23 100 Kč, která byla rozdělena na úroky, poplatky a jistinu a po tomto rozdělení činí nedoplatek na jistině zápůjčky 14 618 Kč, nedoplatek na poplatcích činí 7 093,54 Kč, celkem tak dluží 21 712,25 Kč O zaplacení nedoplatku byl žalovaný upomenut přípisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], který byl dne [datum] odeslán žalovanému doporučeně na adresu [adresa žalovaného]. 4. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § [číslo] odst. 1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 5. Soud považuje za absolutně neplatnou celou smlouvu o zápůjčce, a to z toho důvodu, že právní předchůdce žalobkyně – jako podnikatel, byl založen za účelem dosahování zisku, jeho předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o zápůjčce, bylo mimo jiné poskytování úvěrů a zápůjček z vlastních zdrojů. Úrok za přenechání zápůjčky a souhrnný poplatek, je odměnou za přenechání peněz, ze které poskytovatel zápůjčky má svůj zisk. Z toho je zřejmé, že bez ujednání o souhrnném poplatku, za poskytnutí peněz, by k uzavření zápůjčky nedošlo. Z okolností, za nichž došlo k uzavření smlouvy lze dovodit, že ujednání o výši poplatků a úroku nelze oddělit od zbytku smlouvy, i když obecně platí částečná neplatnost ujednání o úrocích, které je jinak od zbytku smlouvy oddělitelné. Pokud ujednání o úrocích – souhrnném poplatku, s ohledem na okolnosti, panující při uzavření smlouvy, nelze oddělit od zbytku smlouvy, způsobuje to neplatnost celé smlouvy. Neplatnost smlouvy pak nutno shledat i v tom, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil dostatečně schopnosti žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, když vztah účastníků je proto nutno posoudit rovněž podle zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 9 odst. 1 ZosÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Žalobkyně nedoložila žádný důkaz o tom, že její právní předchůdce zjišťoval a odborně posuzoval úvěruschopnost žalovaného, když žádné konkrétní údaje ke zjišťování příjmů a výdajů žalovaného, jeho osobních a rodinných poměrů netvrdil a tím ani neprokazoval, nebylo tedy provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného – jako spotřebitele s odbornou péčí i z tohoto důvodu je proto smlouva o zápůjčce neplatná. 6. Podle § 2993 obč. zák. ve znění platném od [datum], plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V daném případě vzal soud za prokázáno, že žalovanému byly smlouvou ze dne [datum] poskytnuty peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, pokud podle přehledu plateb žalovaný zaplatil celkem 23 100 Kč, při závěru o neplatnosti celé smlouvy je proto žalobkyni povinen zaplatit z důvodu bezdůvodného obohacení, vzniklého plněním bez právního důvodu částku 2 900 Kč (26 000 Kč – 23 100 Kč). Ohledně zbývajících nároků bylo nutno žalobu zamítnout. 7. Úroky z prodlení byly přiznány v návaznosti na odeslání předžalobní výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, pokud byla odeslána doporučeně dne [datum], lze předpokládat její doručení dnem [datum], následným dnem byl žalovaný povinen plnit a pokud tak neučinil, dostal se dnem 16. 3. 2020 do prodlení a je povinen ve smyslu § 1968, 1970 o.z. zaplatit úroky z prodlení z přisouzené částky. Úroky z prodlení byly přiznány v žalované výši, když soud je žalobním návrhem vázán a nelze přiznat úrok vyšší, který podle nař. vl. [číslo] Sb. platil ke dni [datum] Lhůta k zaplacení má opru v § 160 odst. 1 o.s.ř., věta před středníkem, když pro stanovení jiné lhůty soud neshledal žádné důvody. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Podle výsledku sporu byla žalobkyně v řízení neúspěšná, proto jí nemohla být náhrada nákladů přiznána a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proto bylo rozhodnuto, že žádnému účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.