11 C 88/2021-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 17 510 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 12. 1. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že žalované poskytla na její bankovní účet částku 25 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou není schopna doložit, a proto se v tomto řízení domáhá navrácení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, proto má žalobkyně právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaná doposud žalobkyni zaplatila částku 7 490 Kč. Po započtení této platby činí dluh žalované 17 510 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes výzvu učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 3. 3. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 15. 3. 2021 do vlastních rukou, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako potvrzení o provedené platbě ze dne 7. 10. 2016, zesplatněním úvěru a předžalobní výzvou k úhradě ze dne 20. 3. 2019 včetně podacího lístku z téhož dne. Na základě provedených důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně (zapsaná pod předchozí obchodní firmou [právnická osoba]) zaslala dne 7. 10. 2016 na účet žalované částku 25 000 Kč, přičemž žalovaná vrátila toliko 7 490 Kč, a proto žalované zbývá uhradit částka ve výši 17 510 Kč. Dlužnou částku žalovaná nevrátila ani přes předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 20. 3. 2019 odeslanou žalované téhož dne. 5. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované dne 7. 10. 2016 částku ve výši 25 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaná doposud vrátila částku 7 490 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 17 510 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 20. 3. 2019 se lhůtou k vrácení do 3 dnů, který jí byl odeslán téhož dne. Žalovaná se dostala do prodlení dne 31. 3. 2019 a dle § 1970 o. z. je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 9,75 % ročně ve smyslu vládního nařízení [číslo] Sb. Žalobkyně však zákonný úrok z prodlení požadovala až ode dne 12. 1. 2021 a s ohledem na § 153 odst. 2 o. s. ř., kdy je soud vázán rozsahem podané žaloby, přiznal úroky z prodlení až od 12. 1. 2021 do zaplacení, jak požadovala žalobkyně. Jelikož žalovaná ničeho dalšího neuhradila ani po odeslání předžalobní výzvy, soud s ohledem na výše uvedené žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 300 Kč (za tři úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 900 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 x 100 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 1 200 Kč) ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč činí 2 252 Kč.