12 C 384/2020-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení byla žaloba o zaplacení částky ve výši 6 507 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 288,59 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 1.9.2020 do zaplacení. Žalovaná částka sestává z jistiny 4 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 1 451 Kč a smluvní pokuty 1 056 Kč. Žalobkyně tvrdila, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] ve výši 4 000 Kč za poplatek ve výši 1 451 Kč a obojí bylo splatné do 11.11.2019, přičemž následně došlo k prodloužení splatnosti do 11.12.2019. Zatímco žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, žalovaný povinnosti ze smlouvy nesplnil. Proto se žalobkyně domáhá také zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 056 Kč, tj. 0,1 % denně z částky 4 000 Kč od 12.12.2019 do 31.8.2020. Na předžalobní výzvu k úhradě dluhu žalovaný nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu písemně nevyjádřil. 3. Žalobkyně v žalobě navrhla, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Usnesením ze dne [datum] byl žalovaný vyzván, aby do 5 dnů od doručení usnesení se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byl poučen o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne [datum]. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Za tohoto stavu a s oporou o ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nebylo třeba nařizovat jednání. 4. V řízení byl zjištěn tento skutkový stav: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] podle které poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč na bankovní účet žalovaného za poplatek ve výši 1 451 Kč. Žalovaný se zavázal částku ve výši celkem 5 451 Kč zaplatit do 11.11.2019, poté bylo sjednáno prodloužení doby splatnosti do 11.12.2019. Žalovaný částku 5 451 Kč ve lhůtě splatnosti neuhradil přesto, že žalobkyně jej vyzývala k úhradě dluhu a naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném také smluvní pokutu 1 056 Kč, což je 0,1 % denně z částky 4 000 Kč od 12.12.2019 do 31.8.2020. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 věta prvá uvedeného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutné vykládat tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru musí náležitě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady dlužníkem uváděných informací o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V daném případě žalobkyně takto nepostupovala a prokazatelně neověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a z toho důvodu je smlouva o úvěru podle § 87 odst. 1 uvedeného zákona neplatná. V souvislosti s tím možno odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. 9. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru došlo zaplacením částky ve výši 4 000 Kč k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného a podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, jsou žalobkyně a žalovaný povinni se vypořádat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. V daném případě žalobkyně poskytla žalovanému částku 4 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, žalovaný zatím na tuto částku nic nevrátil, a proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka]. Současně rozhodl o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z této částky od 9.1.2021 do zaplacení. Žalobkyně neprokázala datum doručení předžalobní výzvy žalovanému, proto soud vycházel z toho, že žaloba byla žalovanému doručena dne [datum], žalovaný mohl plnit dne [datum] a jelikož tak neučinil, je v prodlení od 9.1.2021. Úroky z prodlení mají oporu v § 1968, § 1970 občanského zákoníku. Žalobní požadavek o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 288,59 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 1.9.2020 do 8.1.2021 a o zaplacení částky 2 507 Kč (poplatku za poskytnutí úvěru 1 451 Kč a smluvní pokuty 1 056 Kč) byl jako nedůvodný zamítnut, neboť smlouva o úvěru je neplatná. 10. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem řízení byla žaloba o zaplacení částky 6 507 Kč, žalobkyně měla úspěch do částky 4 000 Kč, tj. 61,47 %, neúspěch do částky 2 507 Kč, tj. 38,53 % a žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 22,94 % Náklady řízení činí 1 489 Kč a sestávají ze soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní upomínky a sepis žaloby), tří režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a DPH 21 % z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. Při stanovení náhrady nákladů řízení soud vycházel z § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění proto, že návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu, soudu došlý dne [datum], je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z úřední činnosti (žalobkyně opakovaně používá vzor, ve kterém jsou obměňovány pouze údaje ohledně žalované strany, příslušné smlouvy o úvěru a uplatněných částek), předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni svědčí právo na náhradu nákladů řízení. 22,94 % z částky 1 489 Kč je 342 Kč a tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení. 11. Lhůta k plnění činí tři dny od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).