14 C 278/2021-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 31.3.2021 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 7 104 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Okresní soud ve Frýdku-Místku vyhověl návrhu na vydání platebního rozkazu, tento se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, proto soud pokračoval v řízení a ve věci nařídil jednání. 4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru, podacími lístky, výpisu z účtu, potvrzením banky, kopií občanského průkazu, předžalobní výzvou, upomínkami a předsmluvními informacemi. 5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Mezi účastníky byla dne 23.11.2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně jako úvěrující společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se ho zavázal vrátit se splatností k 26.12.2020. Žalovaný úvěr nevrátil, na předžalobní výzvu ze dne 19.2.2021 nereagoval. 6. Tato skutková zjištění učinil soud ze všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci, zejména to, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla mezi účastníky řádně uzavřena a na jejímž základě byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 3 000 Kč. 7. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. V projednávaném případě rozhodl soud o žalobě po zjištění skutkového stavu věci tak, že žalobě částečně vyhověl, žalobu částečně zamítl, neboť nárok žalobkyně neposoudil z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nepřiznal žalobkyni plné právo na zaplacení žalované částky, ale pouze co do jistiny, neboť nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení. V daném případě má soud za to, že úvěrující společnost řádně a dostačujícím způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, ačkoliv tvrdila, že se řádně, pečlivě a dostačujícím způsobem touto úvěruschopností zabývala, zdejší soud dospěl k opačnému závěru, neboť k tvrzením žalobkyně nepředložila žádné důkazy, absentují jakékoliv doklady prokazující finanční, majetkové poměry žalovaného v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, není zřejmé, jaké byly jeho příjmy, jaké byly jeho naopak výdaje, s ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu má soud tedy za to, že byla porušena základní ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, které ukládají úvěrující společnosti zabývat se řádně a dostačujícím způsobem schopnosti úvěrovaného dostat svým závazkům vyplývajícím ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobě vyhověl pouze částečně a žalobkyni přiznal právo na zaplacení jistiny z titulu bezdůvodného obohacení včetně příslušenství představující zákonné úroky z prodlení po doručení předžalobní výzvy, ve zbývajícím rozsahu z důvodů shora uvedených s přihlédnutím k aktuální judikatuře Ústavního soudu, a to jeho nálezu III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019 žalobu výrokem II. v části zamítl. 10. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla pouze částečně procesně úspěšná, žalované v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.