15 C 355/2020-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 14 386 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný coby úvěrovaný uzavřel dne 15.7.2016 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) Smlouvu o úvěru [číslo] dle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ smlouva“). 2. Žalobce coby postupník uzavřel dne 11.12.2019 se společností [právnická osoba] [IČO] coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. 3. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. 4. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. v celkové částce 18 186 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 18 186 Kč, a to ve 14 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne 15.9.2017. 5. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne 15.7.2016, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. 6. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení. Žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši 8 051,69 Kč, dlužným úrokem ve výši 620,45 Kč, dlužným poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 572,12 Kč, dlužným poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 164,14 Kč a dlužným inkasním poplatkem ve výši 1 977,6 Kč. 7. Vzhledem k prodlení žalovaného má tak žalobce krom dlužné jistiny i nárok na zákonný úrok z prodlení v zákonné % výši z žalované částky od 16.9.2017 2:00:00 do zaplacení. 8. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem byl podstatný pravidelný a prokazatelný měsíční příjem po odečtení závazků a pravidelných výdajů žalovaného jako jsou např. platby nájemného, splátky úvěrové smlouvy nebo hypotéky; platby SIPO; výdaje související s platbami sociálního a zdravotního pojištění (v případě OSVČ), splácení exekuce. 9. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil 10. Soud ve věci výzvou ze dne 18.1.2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a o.s.ř. souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že s tímto postupem soudu souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena uložením u pošty dne 27.1.2021. Žalovaný na výzvu nereagoval. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako žalobce, který s tímto postupem vyslovil souhlas již v samotné žalobě. 11. Podáním ze dne 21.1.2021 žalobce doplnil skutková tvrzení s tím, že posouzení schopnosti žalovaného splácet předmětnou zápůjčku dlužníka spočívá v prověřování podle vnitřních kritérií poskytovatele zápůjčky: Těmito kritérii jsou: (i) maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele zápůjčky, (ii) 0 zahájených exekučních řízení, (iii) negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, (iv) při podání žádosti o poskytnutí zápůjčky bylo požadováno uvedení příjmů, výdajů, (v ) lustrace v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. 12. Žalobce dále uvádí, že dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), jako relevantní právní předpis pro posouzení sporu ze smluv o úvěru věřiteli ukládá v § 86 odst. 1 povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, když stanoví, že„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, s tím, že na svůj dluh žalovaný uhradil celkem částku 3 800 Kč, a to ve dnech: 15.7.2016 1 300 Kč 15.8.2016 1 300 Kč 3.6.2017 300 Kč 27.6.2017 200 Kč 27.8.2017 500 Kč 30.9.2017 200 Kč. 13. Z připojeného přehledu o platbách vyplynulo, že žalovaný uhradil celkem částku 3 800 Kč, a to: 15.7.2016 1 300 Kč 15.8.2016 1 300 Kč 3.6.2017 300 Kč 27.6.2017 200 Kč 27.8.2017 500 Kč 30.9.2017 200 Kč. 14. Doklady prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebyly nikterak doloženy. 15. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byl právní předchůdce žalobce jako věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele, splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se právní předchůdce žalobce před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabýval, když vycházel pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. 18. Soud provedl dokazování Smlouvou uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným ze dne 15.7.2016, z níž zjistil, že se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 10 000 Kč, spolu s úrokem 963 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 4 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 723 Kč a náklady za platby v hotovosti 2 500 Kč Celkem měl žalovaný vrátit 18 186 Kč ve 14 splátkách po 1 299 Kč. 19. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 26.2.2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky 36 098,83 Kč, a to ihned. 20. Plnil-li proto žalobce (právní předchůdce) bez právního důvodu žalovanému částku 10 000 Kč pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. OZ v rozsahu této částky. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vydat podle § 1879 OZ žalobci, proto soud zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobci částku 6.200 Kč, a to dle § 2993 OZ. Spolu s částkou 6 200 Kč je žalovaný povinen podle § 1970 OZ zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení, a to ve výši, která vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalovaného. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátkách. Ve zbývající části byla žaloba pro neplatnost smlouvy zamítnuta. 21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.