19 C 151/2021-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení celkové částky 13 443,30 Kč (jako součtu jistiny ve výši 6 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 943,30 Kč) a příslušenství, když tuto částku měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o úvěru, uzavřené formou prostředků komunikace na dálku dne [datum] mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 500 Kč, které byly žalovanému zaslány převodem na jeho bankovní účet číslo: [bankovní účet]. Při uzavírání smlouvy přitom právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlížením do registrů a posouzením údajů sdělených žalovaným v jeho žádosti. Žalovaný se zavázal bance zaplatit celkem částku 13 443,30 Kč, z toho 6 500 Kč jako samotný úvěr a 6 943,30 Kč jako souhrnný poplatek, a to do 26.4.2019. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, pročež tak právní předchůdkyni žalobkyně mělo vzniknout dnem 26.4.2019 právo na úhradu celého dluhu ve výši 13 443,30 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.3.2021, uzavřené mezi bankou a žalobkyní došlo s účinností k tomuto dni k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 2.2.2021. Žalovaný však až dosud neuhradil žalobkyni ničeho. 2. Soud vyzval žalobkyni nechť ke svým tvrzením o prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyni žalobkyně doplní tvrzení a důkazy jakým konkrétním způsobem posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet, k tomu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy výdaji, přičemž obecně je klientům ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a dokladovanými výdaji mimo splátku, přičemž oněch 10 % se musí rovnat minimálně částce 3 860 Kč. Žádné důkazy však k těmto tvrzením žalobkyně nepředložila, tj. vůbec nebylo tvrzeno jaké konkrétní příjmy a výdaje měl žalovaný ke dni 29.3.2019, jaký byl rozdíl mezi nimi, zda právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tyto deklarované příjmy a deklarované výdaje nějakým způsobem atd.. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu. 5. Z žalobkyní předložených důkazů, a to smlouvy o úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o platbě, předžalobní výzvy, učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet], ve vztahu k němuž v řízení bylo prokázáno, že jde o účet žalovaného, částku 6 500 Kč, kterou doposud žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil, byť byl o toto vrácení upomínán přinejmenším dopisem ze dne 2.2.2021 odeslaný mu doporučeně s tím nechť do 3 dnů zaplatí svůj dluh ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Ke dni 18.3.2021 došlo k postoupení této pohledávky na žalobkyni, přičemž změna osoby věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 2.2.2021. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost věřitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelské úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti věřitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Po zhodnocení skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu o úvěru je nutno pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, když žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 6 500 Kč dále hradit celkem poplatek ve výši 6 943,30 Kč s roční zápůjční úrokovou sazbou 40 %, RPSN úvěru (roční procentní sazba nákladů) byla ve výši 9 742,60 %. Je třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvu neuzavřel. Částka 6 943,30 Kč představuje úplatu za poskytnutí peněz ve výši 6 500 Kč na dobu ani ne jednoho měsíce. Takto požadovaný nárok zastírá obrovské úročení peněz a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody, když tato částka za půjčení peněz je částkou převyšující částku jistiny a to za situace, kdy se jistina půjčovala ani ne na jeden měsíc. Dle § 588 občanského zákoníku se tak jedná o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V souvislosti s tímto soud odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ze kterého lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrokovou sazbu, která by nepřevyšovala trojnásobek úroku obvykle poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v roce 2019 činila 9 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně podotýká, že v daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla. Navíc se jednalo o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou (taktéž závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 9. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté částky, kdy z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, kdy dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak s poskytnutím peněžité hotovosti ve výši 6 500 Kč obohatil, neboť obdržel od právního předchůdce žalobkyně tuto částku, na kterou dosud ničeho nevrátil. Proto soud žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni částku 6 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 7.2.2021, když toto prodlení nastalo poté, co byl žalobkyní dopisem ze dne 2.2.2021 vyzván k zaplacení této dlužné částky do 3 dnů od doručení tohoto dopisu. Uvedená výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 2.2.2021. S odkazem na § 1968 a následující občanského zákoníku má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.. 10. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 11. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 13 443,30 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) (tj. 1 000 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). 12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný. Soud by tak žalovanému jako procesně úspěšnému účastníku řízení, náhradu nákladů řízení přiznal. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.