19 C 186/2021-30 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 726,76 Kč s úrokovým příslušenstvím, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále i jen banka). Na základě takto mezi uvedenými subjekty uzavřené smlouvy o zápůjčce banka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 13 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal pravidelně splácet formou 60 týdenních splátek po 408 Kč, se splatností poslední splátky dne 18.9.2019 s tím, že žalovaný se zavázal bance vrátit vedle částky 13 000 Kč také částku 11 441 Kč, jenž představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené prostředky ve výši 2 325 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 5 284 Kč a částku za administrativní činnost – splácení hotovosti ve výši 3 832 Kč. Žalovaný však na poskytnutou zápůjčku uhradil toliko částku 5 800 Kč, následně porušil své povinnosti hradit poskytnutou zápůjčku řádně a včas, tuto neuhradil ani k dalším výzvám banky a žalobkyně. Předmětná pohledávka byla společností [právnická osoba] žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 20.1.2020. Postoupení pohledávek z označené smlouvy bylo žalovanému oznámeno dopisem, v rámci něhož byl rovněž vyzván k úhradě dlužné částky z této smlouvy do 10 dnů od doručení tohoto dopisu, přičemž uvedený dopis byl žalovanému zaslán doporučeně. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce prověřovala úvěruschopnost žalovaného, přičemž dospěla na základě karty zákazníka a v ní uvedených údajů žalovaným a dalších právní předchůdkyní žalobkyně ověřovaných dokladů, že žalovaný je schopen poskytnutou zápůjčku splácet ve splátkách jak se mezi sebou právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli. 2. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil. 3. Obě procesní strany daly souhlas s tím, aby soud o věci rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů, když obě procesní strany se vzdaly práva účasti na projednání věci ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř.. 4. Soud ve věci z listin předloženými žalobkyní, označenými jako Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, přehled plateb – tabulka umoření, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020, včetně seznamu postupovaných pohledávek (strana 163), oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 včetně podacího lístku, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání, a dále z karty zákazníka ze dne 25.7.2018, a z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému dne [datum] částku 13 000 Kč. Současně pak byla dne 25.7.2018 podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o zápůjčce, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka zavázala poskytnout žalovanému částku 13 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit ve splátkách. Protože tuto zápůjčku žalovaný řádně nesplácel, fakticky uhradil na zápůjčku částku 5 800 Kč. Dopisem ze dne 20.1.2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 24 149,61 Kč bez příslušenství. Uvedená výzva byla žalované doručována doporučeně s tím, že má žalovaný svůj dluh zaplatit do 10 dnů. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Následně pak došlo k postoupení pohledávky z této smlouvy na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020. Ze splátkového kalendáře – tabulky umoření pak bylo prokázáno, že zaplatil žalovaný pouze 5 800 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu, a to předžalobní výzvou k plnění. I tato předžalobní výzva právního zást. žalobkyně byla žalovanému doručována doporučeně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 včetně seznamu postupovaných pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž svědčí rovněž dopis ze dne 20.1.2020 – oznámení o postoupení pohledávek, adresovaný žalovanému a zaslaný mu doporučeně, včetně výzvy k zaplacení dluhů z těchto smluv. Z karty zákazníka ze dne 25.7.2018 bylo zjištěno, že žalovaný je rozvedený, pracuje na plný pracovní úvazek jako školník – domovník, přičemž toto zaměstnání bylo ověřováno bankou z jeho pracovní smlouvy. Žalovaný má prokazatelný čistý příjem ve výši 16 348 Kč, což bylo prokazováno výplatními páskami za měsíce květen – červen 2018, nemá žádnou další externí zápůjčku. Jeho odhadované měsíční výdaje představují částku 8 000 Kč měsíčně. Dál z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný má již rok další příjmy ve výši 4 000 Kč, avšak tyto příjmy ověřovány nebyly. Dále žalovaný doložil svůj bankovní účet. Soud vzal z této karty zákazníka za prokázané, že banka jako právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, když žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost, byl zaměstnán na plný pracovní úvazek s příjmem přes 16 000 Kč měsíčně, neměl žádné další závazky ze zápůjček a jeho odhadované měsíční výdaje skutečně mohly být ve výši 8 000 Kč, což se jeví jako přiměřené. Dále vzal soud s ohledem na zjišťování úvěruschopnosti žalovaného a závěru, že žalovaný byl schopen měsíčně z tohoto svého příjmu platit měsíční splátku ve výši od 1 632 Kč do 2 040 Kč, za prověřené, že tak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost řádně, i to že žalovaný na uvedenou zápůjčku dále uhradil 5 800 Kč, tj. z 60 týdenních splátek uhradil fakticky přes 14 splátek, tj. celou jejich čtvrtinu. 5. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému dne [datum] částku 13 000 Kč. Současně pak byla dne [datum] podepsána mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o zápůjčce, na základě které žalovaný převzal v hotovosti od právní předchůdkyně žalobkyně částku 13 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce banka jako právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Ze zapůjčené částky žalovaný vrátil pouze 5 800 Kč. Dopisem ze dne 20.1.2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 24 149,61 Kč bez příslušenství. K zaplacení zápůjčky nedošlo. Pohledávka byla postoupena ke dni 20.1.2020 na žalobkyni. Ani na předžalobní výzvu žalovaný zápůjčku nezaplatil. Právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce dospěla k správnému závěru o schopnosti žalovaného zápůjčku zaplatit, když řádně prověřila i doklady, kterými žalovaný dokládal svou osobní a majetkovou situaci, jakož i výdělkové poměry, tento závěr soudu pak koresponduje i s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.7.2020, č.j. 5 Co 231/2020-97. 6. Podle ust. § 2 390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně zkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a to v souladu s ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., v platném znění, když bylo povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku a tu mu poskytnout jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaný jí bude schopen sp