19 C 56/2021-35 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby o zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím, když tuto částku měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], kterou měl uzavřít žalovaný s původním věřitelem, a to [právnická osoba], se sídlem se sídlem: [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země]. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku právní předchůdkyni žalobkyně do 12.7.2014, včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky (ten však žalobkyně nepožaduje). Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením zápůjčky, když zápůjčku do 12.7.2014 nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017 byla pohledávka za žalovaným postoupena společností [právnická osoba] na žalobkyni. Žalovanému byla dne 16.4.2020 zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Obě procesní strany daly souhlas s tím, aby soud o věci rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů, když obě procesní strany se vzdaly práva účasti na projednání věci ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to smlouvou o zápůjčce a příkazem k úhradě ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21.12.2017, předžalobní upomínky, učinil soud skutkový závěr, že smlouva o zápůjčce ze dne [datum], podle které byla poskytnuta žalovanému zápůjčka ve výši 1 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit do 12.7.2014, byla uzavřena mezi zapůjčitelem označeným jako [právnická osoba] a klientem, kterým byl žalovaný. Z této smlouvy má soud za prokázané, že zapůjčitelem nebyla právní předchůdkyně žalobkyně, kterou žalobkyně označila jako [právnická osoba] se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], ale jiný subjekt, a to [právnická osoba], [IČO]. Žalobkyně tedy neprokázala to, co tvrdí v žalobě, a to důkazem, který ke svému tvrzení označila. Naopak z tohoto důkazu vzal soud za prokázané, že předmětnou smlouvu o zápůjčce, uzavřel jiný subjekt s žalovaným ([právnická osoba]), který rovněž žalovanému částku ve výši 1 000 Kč na jeho účet číslo [bankovní účet] dne [datum] poskytl, což bylo prokázáno výpisem z podnikatelského konta [právnická osoba]. 5. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu § 2390 občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, jelikož v řízení žalobkyně neprokázala jí předloženými listinnými důkazy, že by právní předchůdkyně žalobkyně jako zapůjčitel poskytla žalovanému jako dlužníkovi částku 1 000 Kč. Proto soud žalobu jako celek (tj. nejen o jistinu ve výši 1 000 Kč), ale i o úrok z prodlení zamítl, když vzal za prokázané, že uvedenou částku poskytla žalovanému společnost [právnická osoba], jako zapůjčitel podle smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]. 6. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měl procesní úspěch žalovaný, tomu však dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.