42 C 321/2021-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 3 324,99 Kč spolu s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku I. rozsudku shora, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě Účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 9. 4. 2020, jejíž nedílnou součástí byla i kupní smlouva a rovněž Všeobecné podmínky společnosti [právnická osoba] [právnická osoba]. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a dále se zavázala poskytnout žalovanému ke koupi koncové zařízení – Samsung Galaxy A40 (A405FN) – černý, IMEI [číslo] v původní ceně 5 199 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet formou pravidelných měsíčních splátek stanovených ve smlouvě. Ke kupní ceně zařízení byla žalovanému poskytnuta ze strany žalobkyně podmíněná sleva ve výši 1 000 Kč s tím, že ve sjednaných případech (zejména nedodržení sjednané doby trvání Smlouvy, nevyužívání služeb [právnická osoba] v dohodnutém rozsahu, atd.) se žalovaný zavázal k povinnosti poskytnutou slevu [právnická osoba] vrátit. Žalobkyně přitom v souladu s účastnickou smlouvou žalovanému poskytla výše uvedené koncové zařízení a cenu za jeho poskytnutí žalovanému řádně vyúčtovávala prostřednictvím pravidelných vyúčtování služeb. Žalovaný však své povinnosti porušil, když přestal za splátky za koncové zařízení hradit vyúčtované ceny. V důsledku naplnění podmínek pro vrácení slevy byla žalovanému podmíněná sleva následně v souladu se smluvními podmínkami doúčtována, a to vrubopisem (opravným daňovým dokladem) č. 9320048044, splatnou dne 22. 9. 2020, na částku 1 000 Kč, žalovaný však tuto doúčtovanou slevu řádně a včas neuhradil. Smluvní strany si současně sjednaly, že neuhrazením příslušné splátky ve splatnosti nebo zveřejněním rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku, eventuálně i z dalších důvodů ve smlouvě uvedených, se stává splatným i zbytek dluhu, tj. veškeré dosud neuhrazené splátky kupní ceny za poskytnutá zařízení. Vzhledem k porušení povinností ze smlouvy žalovaným žalobkyně vyzvala žalovaného rovněž k doplacení jednotlivých splátek poskytnutého zařízení, resp. zbývající části kupní ceny za toto zařízení, a to fakturou č. 9320043800, splatnou dne 8. 9. 2020, znějící na částku 2 300 Kč, konečně pak žalovaný dluží i částku 24,99 Kč za splátku koncového zařízení dle vyúčtování č. 3911344020 splatné dne 4. 5. 2020, za dobu od 20. 3. 2020 do 19. 4. 2020 Ani tyto částky však žalovaný ve stanoveného lhůtě neuhradil. Žalovaný tak žalobkyni dluží právě částku 3 324,99 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud usneseními ze dne 23. 9. 2021 vyzval obě procesní strany, aby se vyjádřily, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byly současně poučeny, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 30. 9. 2021 a žalovanému pak dne 15. 10. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, žalobkyně ani žalovaný se však k této výzvě nijak nevyjádřili a soud proto vycházel z toho, že i obě procesní strany s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně a žalovaný se písemně dohodli na tom, že žalobkyně žalovanému poskytne v rámci uzavřené účastnické smlouvy koncové zařízení Samsung Galaxy A40 (A405FN) – černý, IMEI [číslo] v původní ceně 5 199 Kč, které se žalovaný zavázal splácet formou pravidelných měsíčních splátek stanovených ve smlouvě s tím, že mu byla poskytnuta ze strany žalobkyně podmíněná sleva na kupní ceně zařízení ve výši 1 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal ve sjednaných případech (mimo jiné i v případě nedodržení splátkového kalendáře) vrátit. Žalovaný však své povinnosti porušil, když přestal za koncové zařízení hradit vyúčtované ceny formou splátek, pročež žalobkyně doúčtovala žalovanému jednak fakturou č. 3911344020, splatnou dne 4. 5. 2020, částku 24,99 Kč za splátku koncového zařízení dle vyúčtování za dobu od 20. 3. 2020 do 19. 4. 2020, dále fakturou č. 9320043800, splatnou dne 8. 9. 2020, částku 2 300 Kč za jednotlivé dlužné splátky poskytnutého zařízení, resp. zbývající část kupní ceny za toto zařízení, konečně pak žalovaný dluží dle vyúčtování č. 9320048044, splatného dne 22. 9. 2020, částku 1 000 Kč za doúčtovanou podmíněnou slevu koncového zařízení. 5. Podle ust. § 1 746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 6. Podle ust. § 1 968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Soud v souladu s argumentací žalobkyně o pravomoci soudu k projednání dané věci dospěl k závěru, že je skutečně dána jeho pravomoc ve věci jednat, když předmětem řízení není úhrada služeb elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, jak rovněž opakovaně uzavřel ve svých rozhodnutích i zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (srov. např. Konf 40/2012 ze dne 29.11.2012, Konf 99/2009-7 ze dne 31.05.2010). 8. Soud má za to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně v písemné podobě uzavřena smlouva podléhající právním režimem nepojmenované smlouvě ve smyslu cit ust. § 1746 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě které vznikla jednak žalobkyni povinnost poskytovat žalovanému po dohodnutou dobu dohodnuté služby elektronických komunikací, jakož i poskytnout žalovanému ke koupi ve smlouvě specifikované koncové zařízení a žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni kupní cenu koncového zařízení formou splátek, a to podle sjednaného splátkového kalendáře. Žalovaný však své povinnosti porušil, když přestal za poskytnuté koncové zařízení hradit vyúčtované ceny, pročež žalobkyně doúčtovala žalovanému jednak částku 1 000 Kč za podmíněnou slevu k zařízení Samsung Galaxy A40 (A405FN) – černý, IMEI [číslo], dále částku 24,99 Kč za splátku koncového zařízení dle vyúčtování za dobu od 20. 3. 2020 do 19. 4. 2020, a konečně částku 2 300 Kč za jednotlivé dlužné splátky poskytnutého zařízení, resp. zbývající část kupní ceny za toto zařízení, jak tento nárok žalobkyně vyplýval z obchodních podmínek jako nedílné součástí smlouvy. 9. Vzhledem k uvedenému soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a při vázanosti rozsahem podané žaloby zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni požadovanou částku v celkové výši 3 324,99 Kč spolu s úroky z prodlení specifikovanými ve výroku I. rozsudku, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti dlužných vyúčtování. 10. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny. 11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 9. 7. 2021, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť jde v prvé řadě o žalobu, podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy jednotlivé žaloby mají podobu využitého vzoru a v zásadě se od sebe liší jen údaji o žalovaných, době vzniku žalovaného dluhu a někdy žalované částce, avšak základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je tak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Jde přitom o pohledávku, v rámci níž na jedné straně vystupoval spotřebitel, který byl současně fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky právního úkonu o jiném obsahu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její tři úkony právní pomoci, učiněné do podání návrhu (tzn. za zaslání předžalobní upomínky, za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby) přiznat odměnu