42 C 332/2020-127 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 104 031 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 21. 10. 2020 do zaplacení, když tuto odůvodnila tím, že je na základě kupní smlouvy ze dne 28. 7. 2019 majitelkou koně – klisny jménem [jméno], plemeno WPBr, nar. 28. 3. 2016, přitom současně provozuje v rámci spolku [název] [anonymizována tři slova] chov koní a činnosti spojené s jejich výcvikem. V rámci prováděného výcviku koní dne 9. 1. 2020 vedeného žalobkyní, a to při přechodu skupiny koní s jezdci včetně klisny [jméno], došlo k zaklínění zadních končetin této klisny v kovovém roštu odvodňovacího žlabu mostního zařízení. Toto mostní zařízení – most ev. číslo [číslo] v obci [obec] včetně příslušného odvodňovacího žlabu s kovovým roštem na pravém břehu tohoto mostu je ve vlastnictví žalované. Klisna [jméno] byla tímto zaklíněním poměrně vážně zraněna na zadních končetinách a po dlouhou dobu vyprošťována přivolanými hasičskými sbory a posléze ošetřována veterinářem na místě samém. Po jejím vyproštění a prvotním ošetření byla neprodleně převezena žalobkyní na veterinární kliniku VFÚ Brno, kde byla hospitalizována do 4. 2. 2020 a poté převezena žalobkyní do domácí péče k dalšímu ošetřování u veterináře [titul] [jméno] [příjmení]. Zranění klisny se postupně zlepšovalo a k dubnu 2020 bylo zranění téměř zhojeno. Do dnešní doby však má klisna psychické problémy, které jí limitují při provádění jezdeckého výcviku. Žalobkyně v rámci ošetřování své klisny [jméno] v důsledku jejího poranění ze dne 9. 1. 2020 vynaložila ze svého částku 63 608 Kč vůči VFÚ [obec] dle platebního výměru č. H6720000079 ze dne 5. 2. 2020 a částku 30 583 Kč, kterou uhradila [titul] [jméno] [příjmení] na základě jím vystavené faktury č. 21401803 ze dne 13. 4. 2020, dále pak za přepravu klisny z [obec] na kliniku do Brna vynaložila celkem částku 8 640 Kč a konečně částku 1 200 Kč za speciální masáže postižených míst klisny provedených ošetřovatelkou [jméno] [příjmení], jak vyplývá z potvrzení o platbě ze dne 12. 7. 2020 a ze dne 27. 8. 2020. Celkové vynaložené náklady ze strany žalobkyně tak činily právě částku 104 031 Kč. Žalobkyně přitom tyto vynaložené náklady v souvislosti s poraněním její klisny [jméno] nárokuje vůči žalované jako náhradu při poranění zvířete z toho důvodu, že předmětné mostní zařízení je ve vlastnictví žalované, speciálně kovový rošt odvodňovacího žlabu u pravého předmostí, nesplňuje požadované normy v jeho rozměrech – šířce. Je zjištěno, že šířka otvorů obdélníkového tvaru tohoto kovového roštu byla celkem 8 cm, přičemž požadovaná norma ČSN EN 124-1 připouští šířku tohoto otvoru maximálně 4,2 cm (42 mm) a tato skutečnost byla evidentně jedinou příčinou zaklínění zadních končetin klisny [jméno] do tohoto otvoru kovového roštu. Žalobkyně jednala s žalovanou o úhradě nákladů vzniklých následkem poraněním klisny [jméno] opakovaně již od května 2020, žalovaná však nebyla ochotna tyto náhrady uhradit, byť k tomuto byla vyzvána i prostřednictvím právního zástupce žalobkyně a upozorněna na možnost vedení soudního sporu. 2. V rámci přípravného jednání ve věci dále žalobkyně doplnila, že mostní konstrukce, která je nepochybně ve vlastnictví žalované, je podložena určitým projektem, který však žalobkyně nemá k dispozici, nicméně podle tohoto projektu měl být žlab v rámci mostní konstrukce přikryt zcela jiným roštem, než se v době vzniku škody nacházel na daném místě, a pokud by tomu tak bylo, k nehodě by nedošlo. Žaloba je tedy postavena na tom, že zadní končetiny klisny se dostaly do tohoto nového roštu přes oka, které byly širší, než umožňuje ČSN č. EN 124-1, a toto bylo hlavní příčinou vzniku škody. Není pravdou, že by žalobkyně místem samým procházela pravidelně, chodívala tam maximálně 1x - 2x ročně a tudíž v daném okamžiku nemohla předvídat, že došlo k výměně roštu a že by se do něj mohla vpáčit noha klisny. Daná mostní konstrukce se nachází v terénu, kde běžně jezdí auta, zemědělské stroje, chodí zde pěší a různá zvířata, a tudíž žalobkyně je přesvědčena, že by tato mostní konstrukce měla být v takovém stavu, aby nemohla způsobit nějakou škodu. Žalobkyně spatřuje porušení právní povinnosti na straně žalované v tom, že mostní konstrukce se žlabem a roštem nebyla v souladu s výše citovanou ČSN normou a dále v tom, že rošt byl oproti projektové dokumentaci žalovanou vyměněn za jiný, který neodpovídal dané technické normě. Žalobkyně absolutně nemůže souhlasit s tím, že by porušila svoji prevenční povinnost, a to i s ohledem na svoji odbornost, neboť za celou dobu, co se věnuje chovu koní, nedošlo k žádnému zranění koně, a tudíž tuto hlavní námitku ze strany žalované nemůže akceptovat. V daném případě žalobkyně vedla koně v naprostém klidu, nebyl zde žádný rušivý element a došlo jen k tomu, že se nejprve jedna a poté druhá zadní končetina klisny zaklínily do roštu. Pokud jsou tvrzeny zhoršené klimatické podmínky, pak ani to ještě neznamená, že by ke škodě za běžných okolností nedošlo. Prevenční povinnost žalobkyně nelze postavit na tom, že tato musí přesně vědět, kde a jak má kůň našlápnout, aby nedošlo k jeho zranění. 3. Podáním ze dne 15. 4. 2021 pak žalobkyně doplnila, že porušení právní povinnosti žalované spočívá v nedodržení určených technických norem v nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterými se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky. Těmito výrobky jsou 1.) výrobky pro venkovní kanalizační systémy – poklopy šachet a vtokové mříže vpustí, přičemž pro tyto výrobky je určenou normou norma ČSN EN 124-1 - Poklopy a vtokové mříže pro dopravní plochy a 2.) výrobky pro tuhé podlahové povrchy, pro které je určenou nornou ČSN 746930 - Podlahové rošty ocelové. Tyto určené normy ČSN EN 124-1 a ČSN 746930 jsou uvedeny v Seznamu určených norem k nařízení vlády č. 163/2002 Sb. (v tomto předpise je na ně odkazováno) a jsou tedy normami závaznými, čímž je dána objektivní odpovědnost žalované. V dané konkrétní věci byl předmětný rošt osazen na ocelovém žlabu pro účely odvodnění mostu a tento rošt, resp. poklop nebo vtoková mříž na dopravní ploše, nesplňoval podmínky technických norem v tom, že jeho mezery (otvory) byly daleko větší, než předmětné normy upravují. Podle citovaných norem jsou mezery (otvory) možné maximálně od 20 mm do 42 mm (norma ČSN EN 124-1) a maximálně do 30 mm (norma ČSN 746930). Při škodní události dne 9. 1. 2020 je prokázáno, že mezery (otvory) předmětného roštu, resp. poklopu či vtokové mříže mostu byly v rozměrech cca 80 mm x cca 140 mm, tudíž značně překračovaly povolený rozměr určené normy. K těmto rozměrům mezer (otvorů) roštu nutno dodat, že nejsou v celém roštu shodné, jsou však vždy minimálně v rozměrech 80 mm x 140 mm. Žalobkyně v návaznosti na výše uvedené objektivní porušení právních povinností žalovanou tvrdí, že příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody - prokázaným zraněním zvířete, je jednoznačně dána. Pokud by byly dodrženy závazné technické podmínky shora citovaných určených norem a povinnosti podle citovaného právního předpisu nařízení vlády č. 163/2002 Sb., tak by ke zranění nemohlo dojít, jelikož zadní končetiny zvířete by nemohly uvíznout v mezerách (otvorech) tohoto mostního roštu. Předmětné mostní zařízení se nachází skutečně ve volné krajině, kde mají bez omezení možnost přístupu všechny osoby včetně dětí a zvířat a taktéž bez omezení do 27 t je i pro provoz všech motorových vozidel. V bezprostřední blízkosti je plánována i cyklostezka Pro žalobkyni je tedy málo pochopitelné, že žalovaná tento stav delší dobu trpí (i do dnešního dne). Je možno dovozovat a tvrdit, že pokud žalovaná trpí tento prokazatelně protiprávní stav, počíná si značně nezodpovědně. Tento stav je vážným bezpečnostním rizikem pro osoby i zvířata pohybující se v tomto prostoru, jelikož předmětný rošt je vlastně "nastraženou pastí“, do níž se může zachytit noha dospělého člověka i dítěte a tím spíše procházející zvěře. V tomto kontextu je odkaz žalované na ust. § 63 odst. 5 zák. č. 114/1992 Sb. pro daný případ a vzniklou škodu žalobkyně zcela nepřiléhavý, jelikož ke zranění zvířete – klisny [jméno] nemohlo dojít a nedošlo působením přírodních sil nebo vlastním zaviněním žalobkyně, ale pouze a toliko porušením závazných norem na straně žalované. Je možno taktéž odkázat na další přísné technické požadavky roštů (jejich mezer - otvorů) při zpracování projektové dokumentace veřejných prostranství tj. prostor přístupných každému bez omezení sloužící obecnému užívání, které stanoví velikost mezery roštu ve směru chůze nejvýše 15 mm, viz vyhl. č. 398/2009 Sb., a její příloha č. 1, bod 1.1.3, která upravuje technické požadavky zabezpečující bezbariérové užívání staveb pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace, což však jsou i např. osoby pokročilého věku, těhotné ženy, resp. osoby doprovázející osoby v kočárku nebo dítě do 3 let věku. Předmětný prostor, ve kterém došlo ke škodní události, je taktéž přístupný každému bez omezení, tedy i dětem, osobá