8 C 146/2021-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 21 934 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 17.12.2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 10 634 Kč. Celkovou částku 23 634 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 393,90 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a uhradila pouze 1 700 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumala právní žalobkyně dotazem na osobní a majetkové poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do evidenční karty žalované. Rovněž byla prováděna kontrola v příslušných databázích týkajících se exekucí a insolvence. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], evidenční karty žalované, přehledu plateb, výzvy k úhradě z 14.4.2020 včetně podacího archu, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 2 574 Kč, poplatek za zpracování ve výši 3 900 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 160 Kč, v 60 týdenních splátkách po 393,90 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo úvěrujícím zjištěno a zapsáno do evidenční karty, že žalovaná byla v roce 2018 v zaměstnaneckém poměru a dosahovala čisté mzdy ve výši 12 380 Kč měsíčně, což mělo být ověřeno pracovní smlouvou. Příjmy z tzv. brigády měly činit 6 300 Kč měsíčně a nebyly ničím ověřeny. Celkové výdaje měly činit v roce 2018 celkem 11 450 Kč měsíčně, z čehož náklady na bydlení představovaly 4 420 Kč a výdaje na nebankovní závazky 1 300 Kč. Výdaje žalované nebyly ověřovány ničím. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 14.4.2020. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 13 000 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně tato zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na osobní, majetkové a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do její evidenční karty, avšak nepředložila žádné důkazy prokazující toto zkoumání. Navíc bylo vycházeno i ze zcela neověřeného příjmu z tzv. brigád a výdaje žalované již nebyly ověřovány ničím. Žalobkyně tedy neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 1 700 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 11 300 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 14.4.2020, který byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s. p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději 17.4.2020 a sedmidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 24.4.2020. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 10 % ročně od 25.4.2020 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože procesní úspěch účastníků řízení je v zásadě stejný, bylo dle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.