8 C 152/2021-13 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 23 050 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 17 751,13 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a za dobu do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 12 783,75 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 751,13 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a za dobu do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 4 310,71 Kč. Dále se domáhala zaplacení částky 12 250 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 577,15 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 556,74 Kč, úroku ve výši 23,72 % z částky 9 433,87 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 433,87 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o půjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 2 800 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměny za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku 34 800 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 12. 2016. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, zaplatila pouze částku 11 750 Kč a dluží částku 23 050 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 17 751,13 Kč a dlužné částky poplatků. Dne [datum] byla mezi stejnými smluvními stranami uzavřena smlouva o půjčce na, základě které poskytnul právní předchůdce žalobkyně žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit ji včetně sjednaného úroku ve výši 2 800 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku 34 800 Kč se zavázala uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč, přičemž poslední byla stanovena na 4. 8. 2016. Žalovaná uhradila pouze částku 22 550 Kč a dluží částku 12 250 Kč, která sestává z dlužné jistiny 9 433,87 Kč a poplatků. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum] a [datum], zákaznických karet žalované, oznámení o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019, výzvy k úhradě z 3. 9. 2020 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 24. 6. 2015 a 27. 10. 2015 dvě smlouvy nazvané smlouva o půjčce, dle které [právnická osoba] na základě kterých poskytla žalované dvakrát peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 2 800 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná měla být v roce 2015 OSVČ a její měsíční příjem představoval 20 000 Kč, resp. 16 000 Kč, který měl být ověřen živnostenským listem, dále měla pobírat tzv. další příjmy ve výši 10 000 Kč měsíčně, resp. 50 000 Kč měsíčně (druhá karta), které nebyly nijak specifikovány ani ověřeny. Celkové výdaje měly činit 16 600 Kč, příp. 21 000 Kč (dle druhé karty). Žalovaná splatila na půjčku poskytnutou [datum] celkem částku 11 750 Kč a na druhou půjčku 22 550 Kč. Dopisem ze dne 6. 12. 2019 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má být uhrazena do 10 dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 3. 9. 2020. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta dvakrát peněžní částka, a to ve výši 20 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 9 tohoto zákona. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Výše uvedené ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje uvedené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na majetkové, rodinné a pracovní poměry žalované, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty, avšak soudu nebyl předložen žádný důkaz, který by prokazoval tvrzení o ověřování těchto údajů. Navíc tvrzené příjmy z podnikání nebyly ničím ověřovány, stejně jako údajné další příjmy, u kterých není patrno, o jaké příjmy mělo jít. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením obou smluv zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností žalované úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne [datum] i [datum] neplatná. 7. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne [datum] žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 11 750 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 8 250 Kč. Žalovaná byl vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 6. 12. 2019, který jí byl doručován 7. 1. 2020 prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději 10. 1. 2020 a desetidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 20. 1. 2020. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením částky 8 250 Kč dne 21. 1. 2020 a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,05 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). Dle smlouvy ze dne [datum] byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a vráceno bylo 22 550 Kč. Žalovaná tudíž z titulu této neplatné smlouvy žalobkyni nedluží nic a proto byla v této části žaloba zamítnuta zcela (výrok III.). 8. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 9. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 1 412 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 353 Kč.