8 C 154/2021-13 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 7 450 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5 737,45 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a za dobu do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 3 973,14 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 737,45 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a za dobu do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 1 339,41 Kč. Dále se domáhala zaplacení částky 1 313,21 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 1 571,82 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 313,21 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 443,21 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 571,82 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o půjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 980 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměny za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč, nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Celkovou částku 12 180 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 210 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 1. 2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, zaplatil pouze 4 730 Kč a dluží částku 7 450 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 5 737,45 Kč a dlužné částky poplatků ve výši 1 712,55 Kč. Dne [datum] byla mezi stejnými smluvními stranami uzavřena smlouva o půjčce na, základě které poskytnul právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 6 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji včetně sjednaného úroku ve výši 840 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč a pojistného ve výši 174 Kč. Celkovou částku 10 614 Kč se zavázal uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 183 Kč, přičemž poslední byla stanovena na 16. 6. 2016. Žalovaný uhradil pouze částku 8 539 Kč a dluží částku 2 075 Kč, která sestává z dlužné jistiny 1 571,82 Kč a poplatků 503,18 Kč. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne [datum] a [datum], zákaznickými kartami žalovaného, oznámením o postoupení pohledávky z [datum], výzvou k úhradě z [datum] včetně podacího lístku. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] a [datum] dvě smlouvy nazvanou smlouva o půjčce, dle které [právnická osoba] na základě prvé z těchto smluv poskytla žalovanému ve dvou případech peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 840 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč a pojistné ve výši 174 Kč v 58 týdenních splátkách po 183 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný měl být v roce 2015 zaměstnancem s čistou mzdou 5 000 Kč měsíčně, resp. 6 000 Kč měsíčně ověřenou výplatními páskami. Další příjmy představovaly invalidní důchod ve výši 3 500 Kč. Celkové výdaje měly činit v roce 2015 měsíčně 4 700 Kč, resp. 5 525 Kč. Žalovaný splatil na půjčku poskytnutou [datum] celkem částku 4 730 Kč a na druhou půjčku 8 539 Kč. Dopisem ze dne [datum] mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10-ti dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 3. 9. 2020. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta dvakrát peněžní částka ve výši 6 000 Kč, resp. 7 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná v obou případech o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 9 tohoto zákona. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Výše uvedené ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje uvedené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na majetkové, rodinné a pracovní poměry žalované, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty, avšak soudu nebyl předložen žádný důkaz, který by prokazoval tvrzení o ověřování těchto údajů. Navíc při porovnání pravidelných měsíčních příjmů žalovaného, které měly činit 8 500 až 9 500 Kč s měsíčními výdaji je nutno konstatovat, že žalovaný není schopen jakýkoliv úvěr splácet, aniž by se dál zadlužil. Nelze ani předpokládat, že výše nákladů na bydlení v rodinném domě činí 1 500 Kč měsíčně a že žalovaný měsíčně vystačí s částkou 3 000 Kč. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením obou smluv zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností žalované úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne [datum] i [datum] neplatná. 7. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne [datum] žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 4 730 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 2 270 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 6.12.2019, který jí byl doručován 7.1.2020 prostřednictvím České pošty, s.p.. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 10.1.2020 a desetidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 20.1.2020. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 2 270 Kč dne 21.1.2020 a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,05 % ročně od 21.1.2020 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). Dle smlouvy ze dne [datum] byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a vráceno bylo 8 539 Kč. Žalovaný tudíž z titulu této neplatné smlouvy žalobkyni nedluží nic a proto byla v této části žaloba zamítnuta zcela (výrok III.). 8. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 9. Protože ve věc