8 C 181/2021-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 11 580 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 9 811,76 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a za dobu do 14. 6. 2018 v kapitalizované výši 3 738,54 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 811,76 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a za dobu do 14. 6. 2018 v kapitalizované výši 963,17 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 1 705 Kč (úroková sazba 29 % ročně) a poplatku za administrativní činnost ve výši 1 647 Kč. Celkovou částku 15 352 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 10 pravidelných měsíčních splátkách po 1 536 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 2. 2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 3 772 Kč a dluží částku 11 580 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 9 811,76 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 768,24 Kč. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], zákaznické karty žalované, oznámení o postoupení pohledávky z 14. 6. 2018, výzvy k úhradě z 16. 1. 2019 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, dle které [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 1 705 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 1 647 Kč, v 10 měsíčních splátkách po 1 536 Kč, když první splátka byla splatná do měsíce od připsání půjčky. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2016 zaměstnancem a měl dosahovat čistého příjmu ve výši 13 000 Kč. Dalšími příjmy měl být příspěvek za podnájem ve výši 4 000 Kč měsíčně. Celkové výdaje měly činit v roce 2016 celkem 12 678 Kč měsíčně, z čehož splátky úvěrů činily celkem 6 000 Kč a náklady na bydlení 3 500 Kč. Žalovaný splatil na zápůjčku celkem částku 3 772 Kč. Dopisem ze dne 14. 6. 2018 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10-ti dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 16. 1. 2019. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 12 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 9 tohoto zákona. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Výše uvedené ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje uvedené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na majetkové, rodinné a pracovní poměry žalovaného, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty, avšak soudu nebyl předložen žádný důkaz, který by prokazoval tvrzení o ověřování těchto údajů. Ze zákaznické karty žalované bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2016 zaměstnancem a dosahoval čisté měsíční mzdy 13 000 Kč. Kromě toho měl mít příjem z příspěvku podnájemce 4 000 Kč, který nebyl nijak ověřován. Jeho měsíční výdaje měly představovat náklady na bydlení ve výši 3 500 Kč, na telefon 400 Kč a externí splátky úvěrů 6 000 Kč. Výdaje na domácnost měly činit pouhých 3 000 Kč měsíčně (100 Kč na den) což nepochybně neodpovídá běžným výdajům zaměstnaného muže. Je tedy zřejmé, že žalovaný při příjmu 13 000 Kč měsíčně a běžných výdajích pracujícího člověka, zvýšených o splátky úvěrů v celkové výši 6 000 Kč, nemohl již další úvěr splácet, aniž by se opět nezadlužil. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením obou smluv zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností žalované úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne [datum] neplatná. 7. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytnul dle výše uvedené smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a vráceno bylo 3 772 Kč. Žalovaný tudíž z titulu této neplatné smlouvy žalobkyni dluží žalobkyni 8 228 Kč, které je povinen vrátit. Žalovaný byl vyzván k vrácení částky dopisem ze dne 14. 6. 2018, který mu byl doručován 13. 7. 2018 prostřednictvím České pošty s.p. Při řádném průběhu doručování by se zásilka dostala do jeho dispozice nejpozději 16. 7. 2018 a desetidenní lhůta k vrácení dluhu uplynula 26. 7. 2018. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dluhu následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení z dlužné částky za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 8. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.