8 C 196/2021-27 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 15 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 5. 2017 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit včetně sjednaného kapitalizovaného úroku, poplatku za sjednání úvěru a inkasního poplatku v celkové výši 17 250 Kč. Celkovou částku 42 250 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 13 pravidelných měsíčních splátkách po 3 250 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 26 750 Kč a dluží částku 15 500 Kč. Úvěruschopnost žalovaného posuzoval právní předchůdce žalobkyně prověřováním dle jeho vnitřních kritérií, v souvislosti s čímž žalovaný byl povinen vyplnit pravdivě veškeré výdaje a na základě toho dospěl k závěru o absenci důvodných pochybností o úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně předpisu splátek a formuláře pro standartní informace, potvrzení o výdělku z 2. 4. 2016, žádosti o poskytnutí úvěru z [datum], scoringové karty žalovaného, uznání dluhu z 13. 9. 2017 a předžalobní výzvy z 26. 2. 2020 včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které tato společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 17 250 Kč v 13 měsíčních splátkách po 3 250 Kč, třicátým dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy, které byly ověřeny potvrzením zaměstnavatele, a výdaje, které žalovaný vyplnil v žádosti o poskytnutí úvěru a které nebyly ničím ověřovány. Z nich bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2016 zaměstnancem a pobíral čistou mzdu v průměrné výši 19 900 Kč měsíčně. Průměrné měsíční výdaje měly činit v roce 2016 celkem 6 000 Kč a ostatní závazky 2 600 Kč. Žalovaný splatil na úvěr celkem částku 26 750 Kč. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 26. 2. 2020, ve které se však hovoří o původním věřiteli s názvem [právnická osoba], který měl postoupit pohledávku žalobkyni. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla [právnická osoba] jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 25 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 9 tohoto zákona. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Výše uvedené ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje uvedené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž však byly ověřovány pouze příjmy. Výdaje žalovaného (snad kromě závazků zaznamenaných ve veřejně přístupných registrech) nebyly ničím ověřovány a poskytovatel úvěru se spokojil pouze s tvrzením žalovaného, že činí 6 000 Kč měsíčně, což nepochybně nemůže odpovídat běžným měsíčním výdajům dospělého muže. Poskytovatel úvěru tedy před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností žalované úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 20. 4. 2016 neplatná. 7. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru poskytnul dle výše uvedené smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a vráceno bylo 26 750 Kč. Žalovaný tudíž z titulu této neplatné smlouvy nedluží nic a proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, aniž by se soud blíže zabýval právním nástupnictvím žalobkyně. 8. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.