8 C 271/2021-12 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 30 236 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 18 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a za dobu do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 9 061,04 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 18 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a za dobu do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 3 438 Kč. Dále se domáhala zaplacení částky 14 840 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 11 428,53 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 6 438,26 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 442,85 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 428,53 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 2 520 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), poplatku za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč, nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč a pojistné ve výši 464 Kč. Celkovou částku 36 540 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 548 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 12. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 1 548 Kč a dluží částku 30 236 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 18 000 Kč a dlužné částky poplatků ve výši 12 236 Kč. Dne [datum] byla mezi stejnými smluvními stranami uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytnul právní předchůdce žalobkyně žalované částku 12 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit ji včetně sjednaného úroku ve výši 1 680 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou částku 20 880 Kč se zavázala uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž poslední byla stanovena na 13. 9. 2018. Žalovaná uhradila pouze částku 6 040 Kč a dluží částku 14 840 Kč, která sestává z dlužné jistiny 11 428,53 Kč a poplatků. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 12. 2. 2021. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne [datum] a [datum], zákaznickými kartami žalovaného, oznámením o postoupení pohledávky z 12. 2. 2021, výzvou k úhradě z 13. 5. 2021 včetně podacího lístku. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] a [datum] dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, dle které [právnická osoba] na základě prvé z těchto smluv poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 1 680 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Na základě druhé smlouvy poskytla žalované částku 18 000 Kč a ten se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 2 520 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč a pojistné ve výši 464 Kč v 58 týdenních splátkách po 548 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná byla v roce 2017 na mateřské dovolené a měla pobírat dávky státní podpory tzv. hlavní ve výši 4 300 Kč měsíčně a tzv. vedlejší ve výši 10 149 Kč resp. v případě první žádosti 4 300 Kč a dalším příjmem byl důchod otce, což bylo ověřeno složenkami. Celkové výdaje měly činit v roce 2017 měsíčně 14 450 Kč, případně 10 923 Kč (dle druhé karty), z nichž splátky úvěru činily 1 950 Kč resp. 2 8 35 Kč, přičemž výdaje nebyly nijak ověřovány. Dopisem ze dne 12. 2. 2021 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10-ti dnů po obdržení dopisu. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta dvakrát peněžní částka a to ve výši 12 000 Kč a 18 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na její majetkové, rodinné a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty, avšak z těchto nevyplývá ověřování měsíčních výdajů. Je navíc nepochybné, že měsíční náklady ženy, vyživující nezl. dítě jsou vyšší než odhadovaná částka 3 500 případně 7 500 Kč měsíčně, jak se uvádí v této kartě. Právní předchůdce žalobkyně tím, že neověřoval měsíční výdaje žalované a spokojil se s jejím tvrzením, nezkoumal před uzavřením obou smluv úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto jsou podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona obě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné. 9. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, při zohlednění jejího dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne [datum] žalované jistinu ve výši 12 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 6 040 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 5 960 Kč. Dle smlouvy ze dne [datum] obdržela žalovaná částku 18 000 Kč a dosud vrátil částku 1 548 Kč, je proto povinna žalobkyni zaplatit 16 452 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 12. 2. 2021, který jí byl doručován 15. 2. 2021 prostřednictvím České pošty, s.p.. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději 18. 2. 2021 a desetidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 28. 2. 2021. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením výše uvedených částek následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné č