8 C 275/2021-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 29 859 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a za dobu do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 10 291,84 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a za dobu do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 3 905 Kč. Dále se domáhala zaplacení částky 29 240 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 22 192,60 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 12 560,69 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 765,89 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 192,60 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 2 880 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), poplatku za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, nákladů za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 8 000 Kč a pojistné ve výši 522 Kč. Celkovou částku 35 322 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 609 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 11. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 5 463 Kč a dluží částku 29 859 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a dlužné částky poplatků ve výši 9 859 Kč. Dne [datum] byla mezi stejnými smluvními stranami uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytnul právní předchůdce žalobkyně žalované částku 25 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit ji včetně sjednaného úroku ve výši 3 500 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a poplatku za zpracování ve výši 10 000 Kč a pojistné ve výši 638 Kč. Celkovou částku 44 138 Kč se zavázala uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 761 Kč, přičemž poslední byla stanovena na 9. 9. 2018. Žalovaná uhradila pouze částku 14 898 Kč a dluží částku 29 240 Kč, která sestává z dlužné jistiny 22 192,60 Kč a poplatků. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 12. 2. 2021. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] a [datum], zákaznickými kartami žalované, oznámením o postoupení pohledávky z 12. 2. 2021, výzvou k úhradě z 13. 5. 2021 včetně podacího lístku. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] a [datum] dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, dle které [právnická osoba] na základě prvé z těchto smluv poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 3 500 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, poplatek za zpracování ve výši 10 000 Kč a pojistné ve výši 638 Kč v 58 týdenních splátkách po 761 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Na základě druhé smlouvy poskytla žalované částku 20 000 Kč a ona se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 2 800 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, za zpracování ve výši 8 000 Kč a pojistné ve výši 522 Kč v 58 týdenních splátkách po 609 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná byla v roce 2017 zaměstnancem s čistým měsíčním příjmem ve výši 13 000 Kč, který byl ověřen výplatními páskami. Celkové výdaje měly činit v roce 2017 měsíčně 9 925 Kč, resp. 9 200 Kč měsíčně, z nichž částka 3 425 Kč a ve druhém případě 700 Kč představovala splátku úvěru a na bydlení měla vynakládat 3 000 Kč měsíčně a dle druhé zákaznické karty 4 500 Kč měsíčně při nezměněném bydlišti. Žalovaná byla v té době svobodná a vyživovala dně nezl. děti. Její výdaje nebyly ničím ověřovány, jak vyplývá ze zákaznických karet. Žalovaná splatila na půjčku poskytnutou [datum] celkem 14 898 Kč a na druhou půjčku 5 463 Kč. Dopisem ze dne 12. 2. 2021 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10-ti dnů po obdržení dopisu. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta dvakrát peněžní částka a to ve výši 25 000 Kč a 20 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na její majetkové, rodinné a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty, avšak z těchto nevyplývá ověřování měsíčních výdajů. Je navíc nepochybné, že měsíční náklady ženy, vyživující dvě děti a bydlící v nájemním bytě jsou vyšší než odhadovaná částka 6 500 případně 8 500 Kč měsíčně, jak se uvádí v této kartě. Právní předchůdce žalobkyně tím, že neověřoval měsíční výdaje žalované a spokojil se s jejím tvrzením, před uzavřením obou smluv nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto jsou podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona obě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné. 9. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, při zohlednění jejího dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne [datum] žalované jistinu ve výši 25 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 14 898 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 10 102 Kč. Dle smlouvy ze dne [datum] obdržela žalovaná částku 20 000 Kč a dosud vrátil částku 5 463 Kč, je proto povinna žalobkyni zaplatit 14 537 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 12. 2. 2021, který jí byl doručován 15. 2. 2021 prostřednictvím České pošty, s.p.. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději 18.