8 C 315/2021-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 3 900 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 733,83 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 940,04 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 3 773,75 Kč od 14. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3. 773,75 Kč od 14. 1. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o půjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 1 400 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku 17 400 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 9. 2014. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 13 500 Kč a dluží částku 3 900 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 3 773,75 Kč a dlužných poplatků. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o půjčce ze dne [datum], zákaznické karty žalované, oznámení o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019, výzvy k úhradě z 26. 4. 2021 včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu nazvanou smlouva o půjčce, dle které [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, a za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná byla v roce 2016 v domácnosti. Její příjem měl tvořit v roce 2013 příspěvek státní podpory ve výši 10 601 Kč, což bylo ověřeno výměrem státní podpory. Další příjmy ve výši 8 600 Kč byly specifikovány jako výživné + brigáda a do příjmů byly zahrnuty i přídavky na děti. Tyto další příjmy nebyly ověřeny ničím. Celkové výdaje měly činit v roce 2016 celkem 16 500 měsíčně, z čehož nájemné činilo 7 600 Kč a splátky úvěrů 600 Kč Tyto výdaje nebyly rovněž nijak ověřovány. Žalovaná splatila na půjčku celkem částku 12 500 Kč. Dopisem ze dne 6. 12. 2019 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10-ti dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 26. 4. 2021. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta dvakrát peněžní částka ve výši 10 000 Kč ve formě půjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o půjčce, kterou upravuje ustanovení § 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., se uplatní i právní úprava zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 9 tohoto zákona. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Výše uvedené ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje uvedené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na majetkové, rodinné a pracovní poměry žalované, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty, avšak soudu nebyl předložen žádný důkaz, který by prokazoval tvrzení o ověřování těchto údajů. Ze zákaznické karty žalované bylo zjištěno, že bylo vycházeno z příjmů žalované tvořících příspěvky státní podpory 10 601 Kč a neověřených dalších příjmů ve výši 11 973 Kč, které zahrnovaly i přídavky na děti. Měsíční výdaje žalované nebyly ověřovány vůbec. Při porovnání pravidelných měsíčních příjmů žalované, s odhlédnutím od neověřených ostatních příjmů, s měsíčními výdaji (byť neověřenými), je nutno konstatovat, že žalovaná není schopna, bez dalšího zadlužování, jakýkoliv úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně tedy před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností žalované úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o půjčce ze dne [datum] neplatná. 7. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 457 zák. č. 40/1964 Sb. (občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), podle kterého je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše co dle neplatné smlouvy získal. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytnul dle výše uvedené smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a vráceno bylo 12 500 Kč. Žalovaná tudíž z titulu této neplatné smlouvy žalobkyni nedluží nic a proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 8. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 9. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 400 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 600 Kč.