8 C 334/2021-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 8 200 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8 699,19 Kč a úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 8 200 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a částky 9 984 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 11 422,89 Kč a úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 9 984 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] se sídlem v [obec], s žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce, dle které tento právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku zvýšenou o souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč uhradit v 40 pravidelných týdenních splátkách po 205 Kč s tím, že poslední 40. splátka byla stanovena na den 19. 10. 2007. Žalovaná neuhradila ničeho. Dne [datum] byla uzavřena mezi stejnými účastníky další smlouva o půjčce, dle které tento právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a žalovaná se zavázala tuto půjčku zvýšenou o souhrnný poplatek ve výši 4 176 Kč uhradit v 53 pravidelných týdenních splátkách po 192 Kč s tím, že poslední 53. splátka byla stanovena na den 26. 11. 2007. Žalovaná uhradila na tento dluh celkem částku 192 Kč a dluží na jistině 5 886,79 Kč a na poplatku 4 097,21 Kč [právnická osoba] postoupila tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z předložených listin, a to smlouvy o půjčce ze dne [datum] a ze dne [datum] včetně smluvních podmínek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 včetně podacího lístku a výzvy k plnění ze dne 29. 7. 2021 byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] se sídlem v [obec] uzavřel s žalovanou dvě smlouvy o půjčce, a to dne [datum] a dne [datum], jejíž součástí byly tzv. smluvní podmínky. Na základě první smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl půjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 10 176 Kč vypočtenou jako součet půjčené částky a souhrnného poplatku ve výši 4 176 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách po 192 Kč. První splátka byla splatná sedmá den od data uzavření smlouvy a každá následující týdenní splátka vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Na základě druhé smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl půjčku ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 8 200 Kč vypočtenou jako součet půjčené částky a souhrnného poplatku ve výši 3 200 Kč v 40 pravidelných týdenních splátkách po 205 Kč. Žalovaná půjčku nesplácela řádně a celkem právnímu předchůdci žalobkyně uhradila 1 883,55 Kč. Listinou ze dne 26. 2. 2016 bylo původním věřitelem žalované sděleno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni a tato listina byla na adresu žalované odeslána Českou poštou dne 11. 3. 2016. Výzvou ze dne 17. 10. 2018 byla žalovaná vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky. Přes tuto výzvu žalovaná neuhradila žalobkyni na žalovanou částku ničeho. 4. Na smlouvu o půjčce je nutno aplikovat ustanovení § 657 a následujícího občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 a rovněž zákon č. 321/2001 o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, přičemž v souladu se zjištěními, které jsou konstatovány ve výše uvedeném skutkovém stavu, je možno učinit závěr, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena platná smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a násl. občanského zákoníku, přičemž předmětná smlouva obsahuje i všechny podstatné náležitosti, které jsou uvedeny v § 4 zákona č. 321/2001 Sb. 5. Soud se dále zabýval otázkou platnosti ujednání o tzv. souhrnném poplatku. S ohledem na výši souhrnného poplatku a splatnost úvěru představuje RPSN půjčky u první smlouvy 206,8 % ročně a u druhé smlouvy 294,1 % ročně. Dle závěru soudu souhrnný poplatek neměl jinou funkci než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, plnil tedy funkci úroku z předmětné půjčky a je nutno jej po právní stránce posoudit jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Tato skutečnost musela být zřejmá rovněž žalované, která smlouvu uzavírala, neboť tuto smlouvu uzavírala s podnikatelem, jehož předmětem podnikání v době uzavření smlouvy bylo mj. poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů, přičemž je zřejmé, že tento podnikatel byl založen za účelem zisku, který, aniž by byl ujednán úrok za přenechání půjčených prostředků (či jiná odměna), by jinak z předmětného případu generován nebyl. S ohledem na dobu splatnosti půjčky představující 53 respektive 40 týdnů odpovídá zmiňovaný poplatek ročnímu pevnému úroku přesahujícímu více než 70 % jistiny, což je odměna nepřiměřeně vysoká, přesahující více než 4x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy a proto je toto ujednání dle § 39 občanského zákoníku účinného do [datum] absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu tzv. souhrnného poplatku nevzniklo. 6. Dle § 41 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 7. Smlouva o půjčce je neplatná pouze v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku a jeho předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů, je tedy zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o půjčce neuzavřeli, přičemž tyto okolnosti musely být zřejmé i žalované. Na základě toho učinil soud závěr, že v tomto konkrétním případě částečná neplatnost ujednání o úrocích (souhrnný poplatek), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o půjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o půjčce brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo. 8. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o půjčce vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhému vše, co podle této neplatné smlouvy dostal. Žalovaná obdržela dle smlouvy ze dne [datum] finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátila částku 192 Kč. Je proto povinna vrátit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 5 808 Kč. Dle smlouvy ze dne [datum] obdržela 5 000 Kč a nevrátila ničeho, je proto povinna vrátit celou jistinu. Žalobkyně prokazatelně poprvé žalovanou vyzvala k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 6. 1. 2021, dle něhož měl být dluh uhrazen do deseti dnů od doručení oznámení. Dle poštovního podacího archu byl tento dopis žalované odeslán na jeho adresu 1. 2. 2021 a při řádném běhu událostí by byl tento dopis doručen do sféry dispozice žalované do tří dnů od odeslání. Následně plynula žalované desetidenní lhůta stanovená věřitelem k zaplacení, která uplynula dne 13. 2. 2021. Od následujícího dne je proto žalovaná v prodlení se zaplacením částky 5 000 Kč a 5 808 Kč a dle § 1970 občanského zákoníku ji soud zavázal žalobkyni zaplatit i úroky z prodlení z těchto částek, které činí 7,25 % ročně od prvního dne prodlení do zaplacení. Protože ke dni rozhodování soudu nezaplatila žalovaná na žalovanou částku ničeho, bylo žalobě částečně vyhověno (výrok odst. I. a III.) a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. 9. Protože procesní úspěch každého z účastníků v podstatě odpovídal jejich procesnímu neúspěchu, rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 2, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 10. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, je žalobkyně povinna uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, neboť soudní poplatek za žalobu činí podle položky č. 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč a žalobkyně zaplatila 800 Kč.