8 C 379/2020-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 13 482,84 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 8 882,95 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a za dobu do 14. 6. 2018 v kapitalizované výši 1 430,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 882,95 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a za dobu do 14. 6. 2018 v kapitalizované výši 1 171,93 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 1 724 Kč (úroková sazba 28 % ročně), odměny za zpracování ve výši 1 250 Kč a za administrativní činnost ve výši 5 833 Kč. Celkovou částku 18 807 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 314 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 11. 2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 1 630 Kč a dluží částku 13 482,84 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 8 882,95 Kč a dlužných poplatků ve výši 4 599,89 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], zákaznické karty žalované, oznámení o postoupení pohledávky z 14. 6. 2018, výzvy k úhradě z 12. 3. 2020 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, dle které [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 1 724 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 250 Kč, a za zpracování a doručení 5 833 Kč v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná byla v roce 2016 zaměstnancem [právnická osoba] a dosahovala čistého příjmu ve výši 16 726 Kč měsíčně, což bylo ověřeno výplatními páskami. Celkové výdaje měly činit v roce 2016 - 12 140 Kč měsíčně, z čehož splátky úvěrů činily celkem 3 140 Kč. Žalovaná splatila na zápůjčku celkem částku 1 630 Kč. Dopisem ze dne 14. 6. 2018 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má být uhrazena do 10-ti dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 12. 3. 2020. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 10 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 9 tohoto zákona. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Výše uvedené ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje uvedené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na majetkové, rodinné a pracovní poměry žalované, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty, avšak soudu nebyl předložen žádný důkaz, který by prokazoval tvrzení o ověřování těchto údajů. Ze zákaznické karty žalované bylo zjištěno, že bylo vycházeno z příjmů žalované ve výši 16 726 Kč, které byly tvořeny mzdou. Měsíční výdaje měly tvořit externí splátky zápůjček ve výši 3 140 Kč a dále odhadované výdaje ve výši 9 000 Kč, které nebyly nijak specifikovány a zejména nijak ověřovány. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením obou smluv zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností žalované úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne [datum] neplatná. 7. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytnul dle výše uvedené smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a vráceno bylo 1 630 Kč. Žalovaná tudíž z titulu této neplatné smlouvy žalobkyni dluží žalobkyni 8 370 Kč, které je povinna vrátit. Žalovaná byla vyzvána k vrácení částky dopisem ze dne 14. 6. 2018, který jí byla doručována 13. 7. 2020 prostřednictvím České pošty s.p. Při řádném průběhu doručování by se zásilka dostala do jeho dispozice nejpozději 16. 7. 2018 a desetidenní lhůta k vrácení dluhu uplynula 26. 7. 2018. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dluhu následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení z dlužné částky za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 8. Protože úspěch každého z účastníků řízení byl v podstatě stejný, bylo dle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 9. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 800 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč.