8 C 6/2021-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 21 993,54 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 634,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a za dobu do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 13 634,63 Kč, úroku z prodlení ve výši 29 % ročně z částky 13 634,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a za dobu do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 1 933,02 Kč. Dále se domáhala zaplacení částky 22 004,24 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 119,82 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 741,34 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 833,49 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 119,82 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Dále se domáhala zaplacení částky 13 344,50 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 8 598,79 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 998, 124 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 208,79 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 598,79 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 3 676 Kč (úroková sazba 29 % ročně), poplatku za administrativní činnost ve výši 4 514 Kč, nákladů za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 130 Kč. Celkovou částku 27 320 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 1 518 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 5. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 3 715,02 a dluží částku 21 993,54 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 13 634,63 Kč a dlužné částky poplatků ve výši 8 358,91 Kč. Dne [datum] byla mezi stejnými smluvními stranami uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytnul právní předchůdce žalobkyně žalované částku 19 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit ji včetně sjednaného úroku ve výši 4 656 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 5 717 Kč a poplatku za zpracování ve výši 5 098 Kč. Celkovou částku 34 471 Kč se zavázala uhradit v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 1 916 Kč, přičemž poslední byla stanovena na 31. 1. 2019. Žalovaná uhradila pouze částku 11 106 Kč a dluží částku 22 004,24 Kč, která sestává z dlužné jistiny 13 119,82 Kč a poplatků. Dne [datum] byla opět mezi stejnými smluvními stranami uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytnul právní předchůdce žalobkyně žalované částku 14 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit ji včetně sjednaného úroku ve výši 3 431 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 493 Kč a poplatku za zpracování ve výši 3 608 Kč. Celkovou částku 25 532 Kč se zavázala uhradit v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 1 419 Kč, přičemž poslední byla stanovena na 15. 11. 2018. Žalovaná uhradila pouze částku 11 278,62 Kč a dluží částku 13 344,50 Kč, která sestává z dlužné jistiny 8 598,79 Kč a poplatků. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o zápůjčce ze dne [datum], [datum], [datum], zákaznickými kartami žalované, oznámením o postoupení pohledávky z 20. 1. 2020, výzvou k úhradě z 14. 7. 2020 včetně podacího lístku. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum], [datum], [datum] tři smlouvy o zápůjčce, dle které [právnická osoba] na základě prvé z těchto smluv poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 3 431 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 493 Kč a poplatek za zpracování ve výši 3 608 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 419 Kč, počínaje dnem, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy. Na základě druhé smlouvy poskytla žalované částku 19 000 Kč a ona se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 4 656 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 5 717 Kč a za zpracování ve výši 5 098 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 916 Kč, počínaje dnem, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy. Na základě třetí smlouvy poskytla žalované částku 15 000 Kč a ona se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 3 676Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 514 Kč a za zpracování ve výši 4 130 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 518 Kč, počínaje dnem, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalované měla být zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, přičemž žalobkyně soudu nepředložila tzv. zákaznické karty, ve kterých měly být tyto údaje uvedeny ani další podklady o zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalovaná splatila na půjčku poskytnutou [datum] celkem 11 278,62 Kč, na druhou půjčku 11 106,36 Kč a na třetí půjčku 3 715,02 Kč. Dopisem ze dne 20. 1. 2020 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10-ti dnů po obdržení dopisu. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta třikrát peněžní částka a to ve výši 14 000 Kč, 15 000 Kč a 19 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná ve všech těchto případech o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětné smlouvy o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na její majetkové, rodinné a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty. Tyto zákaznické karty však soudu nepřeložil, přestože jejich předložení avizoval v podání ze 4.2.2021. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením obou smluv zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto jsou podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona obě smlouvy o zápůjčce neplatné. 9. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu b