8 C 70/2021-32 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 65 320 Kč, úroku ve výši 14,95 % ročně z částky 41 640 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 41 640 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a za dobu do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši 14 403,45 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 42 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku a dalších poplatků v celkové výši 28 980 Kč. Celkovou částku 70 980 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 13 pravidelných měsíčních splátkách po 5 460 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto právní předchůdce žalobkyně ke dni 22. 5. 2016 úvěr zesplatnila a žalovanému vznikla povinnost zaplatit jistinu úvěru ve výši 41 640 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 680 Kč a smluvní pokutu ve výši 22 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zaznamenány v žádosti o úvěr. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně žádosti, předpisu splátek a přehledu plateb, oznámení o postoupení pohledávky z 24. 7. 2020, výzvy k úhradě z 17. 12. 2020 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 42 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok a administrativní poplatky v celkové výši 28 980 Kč, v 13 měsíčních splátkách po 5 460 Kč, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Žalovaný celkem splatil částku 27 600 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž mělo být zjištěno, že žalovaný byl v roce 2015 zaměstnancem s pracovním poměrem sjednaným na dobu určitou a jeho čistý měsíční příjem činil 8 000 Kč. Jiné příjmy neměl. Příjmy domácnosti měly činit 30 000 Kč, přičemž z žádosti o poskytnutí úvěru není zřejmé, co tyto další příjmy představovaly a tyto nebyly jinak ověřovány. Průměrné výdaje žalovaného měly činit v roce 2015 celkem 2 000 Kč měsíčně. Dopisem ze dne 24. 7. 2020 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 17. 12. 2020 a následujícího dne odeslána s výzvou uhradit dlužnou částku do 1. 1. 2021. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 42 000 Kč ve formě půjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 9 tohoto zákona. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Výše uvedené ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje uvedené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na majetkové, rodinné a pracovní poměry žalované, což bylo zaznamenáno v žádosti o poskytnutí úvěru, avšak soudu nebyl předložen žádný důkaz, který by prokazoval tvrzení o ověřování těchto údajů. Dle údajů v žádosti o úvěr měl žalovaný dosahovat průměrné čisté měsíční mzdy 8 000 Kč a průměrné měsíční příjmy celé domácnosti měly činit 30 000 Kč, přičemž nebylo specifikováno ani ověřeno o jaké příjmy jde. Průměrné měsíční výdaje zaměstnaného mladého muže měly činit 2 000 Kč. Při porovnání pravidelných měsíčních příjmů žalovaného, s odhlédnutím od neověřených ostatních příjmů, s běžnými měsíčními výdaji zaměstnaného muže, žijícího v nájemním bytě, které nemohou reálně činit 2 000 Kč měsíčně, je nutno konstatovat, že žalovaný není schopen jakýkoliv úvěr splácet, aniž by se více zadlužil. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností žalované úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne [datum] neplatná. 7. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 42 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 27 660 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 14 340 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 17. 12. 2020, a to ve lhůtě do 1. 1. 2021. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 14 340 Kč dne 2. 1. 2021 a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,05 % ročně od 2. 1. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 8. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 9. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 2 613 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 653 Kč.