8 C 97/2021-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 7 621 Kč, úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 5 786,47 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a za dobu do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 3 129,87 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 786,47 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a za dobu do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 1 055,84 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o půjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 980 Kč (úroková sazba 23,66 % ročně), odměny za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Celkovou částku 12 354 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 213 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 8. 2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 4 733 Kč a dluží částku 7 621 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 5 786,47 Kč a dlužných poplatků. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o půjčce ze dne [datum], zákaznické karty žalované, oznámení o postoupení pohledávky z 29. 11. 2019, výzvy k úhradě z 11. 12. 2020 včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu nazvanou smlouva o půjčce, dle které [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 980 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč, v 58 týdenních splátkách po 213 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná měla být v roce 2016 na mateřské dovolené a současně v částečném pracovním poměru u [právnická osoba] Její příjmy měly představovat tzv. další příjmy zákazníka ve výši 5 000 Kč, státní sociální dávky ve výši 7 500 Kč a blíže neoznačené ostatní příjmy ve výši 2 000 Kč. Příjmy měly být ověřeny výplatními páskami a výpisem z účtu. Celkové výdaje měly činit v roce 2016 celkem 9 000 Kč, z čehož nájemné činilo 4 000 Kč a splátky úvěru 1 000 Kč. Dopisem ze dne 29. 11. 2019 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10-ti dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 11. 12. 2020. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 7 000 Kč ve formě půjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 9 tohoto zákona. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Výše uvedené ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje uvedené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na majetkové, rodinné a pracovní poměry žalované, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty, avšak soudu nebyl předložen žádný důkaz, který by prokazoval tvrzení o ověřování těchto údajů. Dokazováním bylo zjištěno, že do zákaznické karty žalované bylo uvedeno, že žalovaná je na mateřské dovolené a pobírá příspěvek 7 500 Kč měsíčně. Kromě toho měla pobírat blíže nespecifikované a neověřené další příjmy ve výši 5 000 Kč a ostatní příjmy (opět nespecifikované) ve výši 2 000 Kč. Celkové výdaje měly činit 9 000 Kč, z čehož splátky úvěrů činily 1 000 Kč měsíně. Při porovnání pravidelných měsíčních příjmů žalované, s odhlédnutím od nespecifikovaných a neověřených ostatních příjmů, s měsíčními výdaji je nutno konstatovat, že žalovaná není bez dalšího zadlužování schopna jakýkoliv úvěr splácet. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností žalované úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne [datum] neplatná. 7. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 4 733 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 2 267 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 29.11.2019, který jí byl doručován 11.12.2019 prostřednictvím České pošty, s.p.. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději 14.1.2020 a desetidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 24.12.2020. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením částky 2 267 Kč dne 25.12.2020 a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,05 % ročně od 21.1.2020 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 8. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 9. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 400 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 600 Kč.