10 C 31/2022-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 2 063 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, když tuto částku měla žalovaná žalobkyni dlužit na základě toho, že během trvání svých přeprav ve dnech 3.5.2019 a 17.10.2019 se žalovaná při přepravních kontrolách ve vlacích provozovaných právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], nemohla prokázat platným jízdním dokladem. Žalovaná tak porušila smluvní přepravní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, čímž žalované vznikla povinnost uhradit jednak nezaplacené jízdné ve výši 30 Kč a 33 Kč, jednak přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč za každou jízdu. Žalovaná však až dosud neuhradila uloženou částku ve výši 2 063 Kč, ačkoliv tuto částku měla uhradit neprodleně. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila následně svoji pohledávku včetně jejího příslušenství za žalovanou dne 15.12.2015 na [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizováno] a tato společnost pak předmětné pohledávky postoupila na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 27.2.2020 a 4.6.2020 na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 31.1.2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 18.2.2022, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě. 4. Z žalobkyní předložených listin dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaná se dne 3.5.2019 dopravním prostředkem, a to vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] – [obec] [část obce], provozované právní předchůdkyní žalobkyně, a dne 17.10.2019 vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec], přepravovala bez platných jízdních dokladů, jimiž se nemohla na výzvu osoby pověřené dopravcem při kontrole prokázat, tedy aniž by měla zaplaceno jízdné, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně postoupila následně svoji pohledávku včetně jejího příslušenství za žalovanou dne 15.12.2015 na [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizováno] a tato společnost pak předmětnou pohledávku postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.2.2020 a ze dne 4.6.2020 na žalobkyni. Až doposud však žalovaná dluží žalobkyni jednak nezaplacená jízdná ve výši 30 Kč a 33 Kč a jednak přirážku k jízdnému v celkové výši 2 x 1 000 Kč. 5. Podle § 2 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. 6. Podle § 37 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, podmínky, za nichž se přepravují osoby a jejich zavazadla ve veřejné drážní osobní dopravě a věci ve veřejné drážní nákladní dopravě, stanoví přepravní řády. 7. Podle § 37 odst. 5 věta druhá písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách je cestující dále povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. 8. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč. 9. Podle § 3 odst. 1, odst. 2 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu podle tarifu. Přepravní smlouva je uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem. 10. Podle § 4 odst. 1 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, cestující se pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění prokazuje platným jízdním dokladem, není-li dále stanoveno jinak. 11. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla okamžikem, kdy žalovaná nastoupila do dopravního prostředku provozovaného právní předchůdkyní žalobkyně – vlaku, uzavřena přepravní smlouva, na základě níž vznikl mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, právní vztah, v němž je obsažena řada vzájemných práv a jim odpovídajících povinností obou smluvních stran, které jsou na základě zmocnění daného ustanovením § 2 553 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podrobně upraveny v tzv. přepravních řádech. Pro oblast veřejné drážní a silniční osobní dopravy je pak obecná právní úprava provedená v občanském zákoníku doplněna zákonem č. 266/1994 Sb., o drahách a vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na jejichž podkladě pak právní předchůdkyně žalobkyně jako dopravce vyhlásila smluvní přepravní podmínky. Na základě takto uzavřené přepravní smlouvy bylo jednou z povinností žalované zaplatit před nástupem do dopravního prostředku provozovaného právní předchůdkyní žalobkyně za přepravu jízdné podle příslušného tarifu (přepravních podmínek) právní předchůdkyně žalobkyně, jako dopravce. Tuto povinnost však žalovaná dobrovolně nesplnila a jízdné před nástupem do dopravního prostředku nezaplatila, neboť v době, kdy byla kontrolována pověřeným pracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně, jako přepravce, se neprokázala platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomuto porušení povinností žalované, pak právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a svými smluvními přepravními podmínkami po žalované oprávněně požaduje jednak jízdné ve výši 63 Kč a jednak přirážku, jejíž výše dle smluvních přepravních podmínek žalobkyně, jako dopravce, činila 1 000 Kč, celkem 2 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně - [právnická osoba] se pak následně písemně dohodla se [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizováno] na úplatném postoupení své pohledávky za žalovanou vzniklé z výše uvedeného důvodu na tuto společnost. Následně se [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizováno] dohodla se žalobkyní rovněž na úplatném postoupení pohledávky vzniklé za žalovanou ze shora specifikovaného důvodu, pročež tak předmětná pohledávka v souladu s ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, byla platně převedena až na žalobkyni, která je tak nyní v řízení aktivně legitimována. 12. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to požadovaných úroků z prodlení v zákonné výši tak, jak tato výše byla specifikována ve výroku rozsudku shora, když tato výše úroků z prodlení odpovídá ust. § 1970 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb. 13. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. 14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení ve výši 1 489 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částku 1 089 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. 177/1996 Sb. (tvořené částkou 600 Kč jako odměnou dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři žalobkyní účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě sepisu předžalobní výzvy, přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby po 200 Kč a 300 Kč jako tři r