11 C 292/2021-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 12 510 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 9 000 Kč a poplatku ve výši 3 510 Kč) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (původně creditON.cz, s.r.o.) dne 21. 11. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, které žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 710 Kč a případného poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 800 Kč Smlouva přitom měla být uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně [webová adresa]. Žalovaný se na této webové stránce zaregistroval zadáním osobních údajů (tel. číslo, email, druh a číslo osobního dokladu), zadáním zaměstnavatele a současně potvrdil, že se seznámil s podmínkami smlouvy o úvěru a souhlasí s nimi. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel vyplatil žalovanému úvěr dne 21. 11. 2016. Žalovaný však své smluvní povinnosti neplnil řádně a včas, když na svůj dluh řádně nehradil, dle sdělení právního předchůdce žalobkyně žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný byl právním předchůdcem lustrován ve veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, BRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného, a proto bylo vyhověno žádosti o úvěr. Následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení neuhrazené jistiny (9 000 Kč) spolu s neuhrazenými poplatky (1 710 Kč a 1 800 Kč) a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 510 Kč od 22. 12. 2016 (dnem následujícím po splatnosti pohledávky). Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 24. 9. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 12. 10. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to z listiny označené jako Dodatek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek, výpisu o odeslané platbě ze dne 21. 11. 2016, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 a z předžalobní výzvy ze dne 2. 2. 2021 obojí odeslané téhož dne, učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným nepodepsal smlouvu o zápůjčce č. [anonymizováno], když tato smlouva neobsahuje datum ani podpis klienta. Na smlouvě je toliko podpis zapůjčitele ([právnická osoba]). Z výpisu účtu ze dne 21. 11. 2016 žalobkyně odeslala žalovanému částku ve výši 9 000 Kč s poznámkou, že se jedná o půjčku dle smlouvy [číslo]. K postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně společnosti [právnická osoba] (původně creditON.cz, s.r.o.) na žalobkyni došlo smlouvou ze dne 1. 1. 2021. Dne 2. 2. 2021 byla sepsána listina nazvaná jako oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě před podáním žaloby a téhož dne byly obě listiny odeslány žalovanému. Z předložených listin nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 21. 11. 2016 smlouvu o zápůjčce č. [anonymizováno] ani smlouvu o půjčce [číslo]. 5. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný jen částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření tvrzené smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně sice předložila v listinné podobě tzv. Dodatek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru obsahující smlouvu o zápůjčce označenou jako [anonymizováno], která podle jejího tvrzení měla být mezi stranami uzavřena, ale tato listina neobsahovala datum ani podpis žalovaného a ani jinak nelze z předložené listiny dovodit, že smlouva tvrzeného obsahu skutečně mezi stranami uzavřena byla, byť třeba v jiné, než písemné podobě. V žalobním tvrzení žalobkyně uvádí, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 21. 11. 2016 smlouvu o úvěru. Taková smlouva nebyla soudu předložena, ani nikde nebylo specifikováno, že smlouva o úvěru by měla být smlouvou označenou jako [anonymizováno]. Z výpisu účtu vyplývá, že dne 21. 11. 2016 právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému částku 9 000 Kč z titulu půjčky [číslo] kdy ani tato smlouva nebyla žalobkyni tvrzena ani předložena. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytnutí finančních prostředků žalovanému s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě, tj. dohodnutou lhůtou k vrácení finančních prostředků. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 21. 11. 2016 částku 9 000 Kč, jak vyplývá z předloženého výpisu z účtu, aniž by mezi stranami existoval prokazatelně tvrzený platný právní důvod takovéhoto jednání, nelze než dospět k závěru, že se v tomto okamžiku žalovaný na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatil a byl povinen tento majetkový prospěch právnímu předchůdci žalobkyně vydat ve smyslu § 2991 o. z. Ohledně zbývající částky ve výši 3 510 Kč skládající ze z poplatků za poskytnutí půjčky, tak na tuto nemá žalobkyně nárok, když mezi účastníky nebylo prokázáno, že by byla uzavřena jakákoli konkrétní smlouva s konkrétními právy či povinnostmi. Pohledávka byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni ke dni 1. 1. 2021. K vydání bezdůvodného obohacení byl přitom žalovaný vyzván prokazatelně předžalobní upomínkou se lhůtou plnění 3 dny ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky, které byly odeslány dne 2. 2. 2021 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. 5. 2. 2021 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého plnění (bezdůvodného obohacení) uplynula 8. 2. 2021. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 9 000 Kč dne 9. 2. 2021 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení v požadované výši 8,05 % ročně od 9. 2. 2021 do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení č. 351/2013 Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 9. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší do