11 C 353/2021-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 5 200 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (původně [anonymizováno], s.r.o.) dne 6. 1. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 5 200 Kč, které žalovaná obdržela bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč a případného poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 0 Kč Smlouva přitom měla být uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně [webová adresa]. Žalovaná se na této webové stránce zaregistrovala zadáním osobních údajů (tel. číslo, email, druh a číslo osobního dokladu), zadáním zaměstnavatele a současně potvrdila, že se seznámila s podmínkami smlouvy o úvěru a souhlasí s nimi. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaná návrh smlouvy akceptovala a původní věřitel vyplatil žalované úvěr dne 6. 1. 2017. Žalovaná však své smluvní povinnosti neplnila řádně a včas, když na svůj dluh řádně nehradila, dle sdělení právního předchůdce žalobkyně žalovaná neuhradila ničeho. Žalovaná byla právním předchůdcem lustrována ve veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované, a proto bylo vyhověno žádosti o úvěr. Následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení neuhrazené jistiny (5 200 Kč) spolu s neuhrazenými poplatky (0 Kč a 0 Kč) a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 200 Kč od 7. 4. 2017 (dnem následujícím po splatnosti pohledávky). Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 3. 11. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 22. 11. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to listinou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 1. 2017, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek, výpisu o odeslané platbě ze dne 6. 1. 2017, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 a z předžalobní výzvy ze dne 2. 2. 2021 obojí odeslané téhož dne, učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou nepodepsal smlouvu o spotřebitelském úvěru označenou jako [anonymizováno], když tato smlouva neobsahuje datum ani podpis klienta. Na smlouvě je toliko podpis zapůjčitele ([právnická osoba]). Z výpisu účtu ze dne 6. 1. 2017 žalobkyně odeslala žalované částku ve výši 5 200 Kč s poznámkou, že se jedná o půjčku dle smlouvy [číslo]. K postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně společnosti [právnická osoba] (původně [anonymizováno], s.r.o.) na žalobkyni došlo smlouvou ze dne 1. 1. 2021. Dne 2. 2. 2021 byla sepsána listina nazvaná jako oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě před podáním žaloby a téhož dne byly obě listiny odeslány žalované. Z předložených listin nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne 6. 1. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru označenou jako [anonymizováno] ani smlouvu o půjčce [číslo]. 5. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný jen částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření tvrzené smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně sice předložila v listinné podobě Smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 1. 2017 obsahující smlouvu o zápůjčce označenou jako [anonymizováno], která podle jejího tvrzení měla být mezi stranami uzavřena, ale tato listina neobsahovala datum ani podpis žalované a ani jinak nelze z předložené listiny dovodit, že smlouva tvrzeného obsahu skutečně mezi stranami uzavřena byla, byť třeba v jiné, než písemné podobě. V žalobním tvrzení žalobkyně uvádí, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 6. 1. 2017 smlouvu o úvěru. Taková smlouva nebyla soudu předložena, ani nikde nebylo specifikováno, že smlouva o úvěru by měla být smlouvou označenou jako [anonymizováno]. Z výpisu účtu vyplývá, že dne 6. 1. 2017 právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 5 200 Kč z titulu půjčky [číslo] kdy ani tato smlouva nebyla žalobkyni tvrzena ani předložena. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytnutí finančních prostředků žalované s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě, tj. dohodnutou lhůtou k vrácení finančních prostředků. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 6. 1. 2017 částku 5 200 Kč, jak vyplývá z předloženého výpisu z účtu, aniž by mezi stranami existoval prokazatelně tvrzený platný právní důvod takovéhoto jednání, nelze než dospět k závěru, že se v tomto okamžiku žalovaná na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatila a byla povinna tento majetkový prospěch právnímu předchůdci žalobkyně vydat ve smyslu § 2991 o. z. Pohledávka byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni ke dni 1. 1. 2021. K vydání bezdůvodného obohacení byla přitom žalovaná vyzvána prokazatelně předžalobní upomínkou se lhůtou plnění 3 dny ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky, které byly odeslány dne 2. 2. 2021 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. 5. 2. 2021 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého plnění (bezdůvodného obohacení) uplynula 8. 2. 2021. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením částky 5 200 Kč dne 9. 2. 2021 a dle § 1970 o. z. je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení v požadované výši 8,05 % ročně od 9. 2. 2021 do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení č. 351/2013 Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 9. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny. 10. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, pod