116 C 11/2021-53 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. se zdůvodněním, že účastnice uzavřely Smlouvu o studiu č. 2018, na základě které žalované vznikla povinnost zaplatit školné za vysokoškolské vzdělávání poskytované žalobcem. Školné v celkové výši 48 000 Kč mělo být hrazeno v deseti splátkách ve výši 4 800 Kč, splatných 20. 10. 2018, 20. 10. 2018, 15. 11. 2018, 15. 12. 2018 a 15. 1. 2019, 15. 2. 2019, 15. 3. 2019, 15. 4. 2019, 15. 5. 2019 a 15. 6. 2019. Žalovaná se řádně zapsala do zimního semestru akademického roku 2018 [číslo], čímž jí podle bodu 7 Směrnice kvestora [právnická osoba] o poplatcích za studium SME_ 2018 vznikla povinnost uhradit pět splátek školného, každou ve výši 4 800 Kč. Do letního semestru akademického roku 2018 [číslo] už žalovaná nenastoupila. V průběhu studia dne 22. 10. 2018 uhradila první splátku školného, 31. 10. 2018 uhradila druhou, 15. 1. 2019 uhradila třetí a čtvrtou splátku školného, každou ve výši 4 800 Kč, avšak pátá splátka školného za zimní semestr akademického roku 2018 [číslo] splatná 15. 1. 2019 nebyla uhrazena, ačkoli žalované žalobkyně poslala 2 upomínky (z toho první upomínka je zdarma a druhá upomínka je zpoplatněna dle Sazebníku poplatků). Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v prodlení s úhradou splatné částky, žalobkyně má nárok také na poplatky za upomínku podle položky [číslo] Sazebníku poplatků [právnická osoba] v celkové výši 200 Kč (1 x 200 Kč), smluvní pokutu dle bodu V.2 Smlouvy o studiu č. 2018 ve výši 0,1% za každý den prodlení z dlužné částky 4 800 Kč od 15. 1. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, ač ji k tomu soud vyzval. Nepopřela tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinila je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.“). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalované podpůrně přihlédl. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a o. s. ř. Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní. Soud vyzval obě účastnice, aby se k této možnosti do 10 dnů od doručení výzvy také vyjádřily s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jejich souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaná nereagovaly, přestože jim výzvy byly účinně doručeny. 3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Účastnice uzavřely s účinností počínaje akademickým rokem 2018 [číslo] smlouvu o studiu, na jejímž základě se žalobkyně mimojiné zavázala poskytovat žalované vzdělání ve vysokoškolském studijním programu, zatímco žalovaná mezi jinými převzala i povinnost hradit poplatky za studium. Výši školného, jeho splatnost a platební podmínky měla stanovit příloha – nedílná součást - smlouvy, případně směrnice kvestora Pro případ prodlení se školným účastnice sjednaly povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky až do výše sjednaného školného. Kromě školného žalobkyně vybírala poplatky uvedené v sazebníku poplatků (smlouva o studiu, směrnice kvestora). Přílohou [číslo] smlouvy byl platební kalendář, v němž si žalovaná zvolila variantu splacení školného ve výši 48 000 Kč v deseti měsíčních splátkách, splatných do 20. 10. 2018, do 20. 10. 2018, do 15. 11. 2018, do 15. 12. 2018, do 15. 1. 2019, do 15. 2. 2019, do 15. 3. 2019, do 15. 4. 2019, do 15. 5. 2019 a do 15. 6. 2019 (platební kalendář). Za druhou a další upomínku na nezaplacené školné žalobkyni náležel poplatek ve výši 200 Kč (sazebník poplatků). Žalovaná nezaplatila splátku splatnou do 15. 1. 2019 a žalobkyně dne 12. 4. 2019 vystavila žalované druhou platební upomínku po vystavení první ze dne 7. 2. 2019 (výpis z informačního softwaru žalobkyně, platební upomínky). Rozhodnutím ze dne 3. 4. 2019 žalobkyně ukončila žalované studium (rozhodnutí o ukončení studia). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. 4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Účastnice uzavřely s účinností počínaje akademickým rokem 2018 [číslo] smlouvu o studiu, na jejímž základě se žalobkyně mimojiné zavázala poskytovat žalované vzdělání ve vysokoškolském studijním programu, zatímco žalovaná mezi jinými převzala i povinnost hradit poplatky za studium. Výši školného, jeho splatnost a platební podmínky měla stanovit příloha – nedílná součást - smlouvy, případně směrnice kvestora Pro případ prodlení se školným účastnice sjednaly povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky až do výše sjednaného školného. Kromě školného žalobkyně vybírala poplatky uvedené v sazebníku poplatků. Přílohou [číslo] smlouvy byl platební kalendář, v němž si žalovaná zvolila variantu splacení školného ve výši 48 000 Kč v deseti měsíčních splátkách, splatných do 20. 10. 2018, do 20. 10. 2018, do 15. 11. 2018, do 15. 12. 2018, do 15. 1. 2019, do 15. 2. 2019, do 15. 3. 2019, do 15. 4. 2019, do 15. 5. 2019 a do 15. 6. 2019. Za druhou a další upomínku na nezaplacené školné žalobkyni náležel poplatek ve výši 200 Kč. Žalovaná nezaplatila splátku splatnou do 15. 1. 2019 a žalobkyně dne 12. 4. 2019 vystavila žalované druhou platební upomínku po vystavení první ze dne 7. 2. 2019. 5. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastnicemi jako závazek z nepojmenované smlouvy (§ [číslo] druhá věta ve spojení s § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Obsahem závazku založeného touto smlouvou byla mimojiné právní povinnost žalované zaplatit školné. Žalovaná nezaplatila splátku splatnou do 15. 1. 2019. To znamená, že 15. 1. 2019 v 0:00 byla tato splátka splatná. Dnem 16. 1. 2019 se tudíž žalovaná ocitla v prodlení (§ 1970 první věta o. z.). Pro ten případ strany písemně a dostatečně určitým způsobem sjednaly smluvní pokutu za prodlení (§ 2048 první věta o. z.). Pokud jde o počátek prodlení žalované, lhůta„ do 15. 1. 2019“ není lhůtou určenou počtem dnů, nýbrž konkrétním datem (§ 605 odst. 2 první věta o. z. a contrario). V tomto případě tudíž nevzniká otázka, zda musí k navození splatnosti poslední den lhůty uplynout, nebo jen začít. Lhůta se ani nemůže prodloužit o víkend či svátek, poněvadž nejde o lhůtou určenou počtem dní, nýbrž jedinečným, konkrétní dnem (§ 607 o. z. a contrario). Souhlasila-li totiž žalovaná s tím, že zaplatí nejpozději konkrétního, jedinečného dne, musí být tento den dnem splatnosti. Dluh splnitelný se tedy stal dluhem splatným. Prodlení žalované však bylo podmíněno tím, že ani 15. 1. 2019 splátku neuhradí. Proto se v prodlení ocitla teprve dnem následujícím. Z toho důvodu soud výrokem II. žalobu částečně zamítl co do smluvní pokuty za den 15. 1. 2019. 6. Účastnice ve smlouvě omezily částku smluvní pokuty výší školného, tedy částkou 48 000 Kč. Soud proto zkoumal otázku, zda není nutno takové omezení aplikovat i na jednotlivé splátky; totiž, že by smluvní pokuta ve vztahu ke každé jedné splátce mohla dosáhnout nanejvýš 4 800 Kč. Pak by – vzhledem k tomu, že žalobou uplatnila nárok na úhradu jen jedné splátky – žalobkyni nevznikl nárok na smluvní pokutu ve výši nakonec přisouzené, protože částku 4 800 Kč převyšuje. Strany školné smluvně rozložily do splátek. Každá splátka tudíž představovala částečné plnění dluhu v souladu s právním řádem (§ 1931 první věta o. z.). Navíc až do okamžiku splatnosti každé jedné splátky nebylo objektivně jisté, zda ji žalovaná zaplatí, nebo ne. Z těchto důvodů by nedávalo smysl ex ante omezení výše každé splátky odpovídajícím podílem celkové mezní částky, protože by mohlo vyvolat stav, v němž by žalovaná měla povinnost zaplatit smluvní pokutu 4 800 Kč v situaci prodlení s jedinou splátkou, jehož délka by bez onoho omezení přivodila splatnost mnohonásobku této částky. Kdyby naopak limit 48 000 Kč platil pro každou jednu splátku, mohla by žalované vzniknout povinnost uhradit smluvní pokutu až do výše 480 000 Kč. Žádný z těchto krajních výsledků účastnice zjevně nesledovaly. Proto je nutno příslušné smluvní ujednání číst tak, že celková smluvní pokuta může činit nanejvýš 48 000 Kč bez ohledu na to, s kolika splátkami je žalovaná v prodlení, přičemž se smluvní pokuta z žádné splátky, s níž by byla žalovaná v prodlení, dále nezvyšuje, jakmile celková pokuta dosáhne součtu 48 000 Kč. 7. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu za dobu od počátku prodlení až do zaplacení. Smluvní pokuta však není opětující se dávkou ve smyslu § 154 odst. 2 o. s. ř. Proto pro ni platí ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř., podle nějž je„ pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení.“  To znamená, že nelze přisoudit smluvní pokutu, která se ještě nestala splatnou. Proto soud pokutu kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku a výrokem I. přiznal jen ji, zatímco zbývající část nepřiznal a žalobu v této části výrokem II. zamítl. 8. Pokud