14 C 376/2021-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 20.8.2021 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 984 Kč s příslušenstvím, a to na základě úvěrové smlouvy. 2. Okresní soud ve Frýdku-Místku návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení, žalobkyni vyzval k doplacení soudního poplatku. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se účastníci ani právní zástupce žalobkyně nedostavili, soud tedy jednal v nepřítomnosti všech účastníků a právního zástupce žalobkyně. 5. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvou o půjčce, smluvními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a doklady o odeslání. 6. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba] a žalovaným byla dne 15.4.2006 uzavřena smlouva o půjčce. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit a zaplatit za to poplatek ve výši 3 984 Kč. Celková dlužná částka měla být hrazena ze strany žalovaného v pravidelných týdenních splátkách po 192 Kč v rozsahu 52 splátek. Poslední splátka byla splatná dne 14.4.2007. Žalovaný porušoval splátkový kalendář, splátky nehradil řádně a včas. Předžalobní výzva ze dne 29.7.2021 byla žalovanému doručena, jedná se o výzvu se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho nezaplatil. 7. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. 8. Podle § 657 obč. zákona č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Podle § 451 odst. 1 obč. zákona č. 40/1964 Sb. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 10. Podle § 451 odst. 2 obč. zákona č. 40/1964 Sb. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 11. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu. Zdejší soud i přes skutečnost, že smlouva o půjčce byla uzavřena před účinností zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., má za to, že i na smlouvy uzavřené před účinností zákona o spotřebitelském úvěru lze nahlížet ve světle judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Z aktuální judikatury Ústavního soudu je zřejmé, že úvěrující společnost se musí zabývat úvěruschopností, tedy před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumat, jaké jsou finanční a majetkové poměry úvěrovaného, tedy zda je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru. Soud má za to, že vzhledem k tomu, že žalobkyně ani netvrdila, ani neprokazovala, že se právní předchůdce žalobkyně, tedy úvěrující společnost touto úvěruschopností zabývala, je smlouva o půjčce ze dne 15.4.2006 absolutně neplatná a pro tento rozpor se zákonem posoudil soud nároky žalobkyně nikoliv z titulu smlouvy o půjčce, ale z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 451 odst. 1 a § 451 odst. 2 starého obč. zákona č. 40/1964 Sb. účinného do 31.12.2013. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaný doposud na smlouvu o půjčce uhradil 1 000 Kč, ničeho dalšího nezaplatil, na předžalobní výzvu nereagoval, shledal soud žalobu důvodnou co do neuhrazené jistiny ve výši 5 000 Kč včetně příslušenství představující zákonné úroky z prodlení po doručení předžalobní výzvy, tedy od 3.8.2021 do zaplacení ve výši 7,25 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Z důvodů shora uvedených soud žalobě ve zbývajícím rozsahu nevyhověl a výrokem II. žalobu zamítl. 12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, její procesní úspěšnost se blíží procesní neúspěšnosti, bylo proto výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.