16 C 329/2021-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. jakožto nevrácené půjčky, poplatku a příslušenství, kterou žalované poskytla společnost [právnická osoba] (dále„ původní věřitelka“) dne 7. 1. 2006 na základě smlouvy [číslo] ve výši 7 000 Kč. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, ač ji k tomu soud vyzval a poskytl jí k vyjádření lhůtu 14 dnů. Nepopřela tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinila je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalované podpůrně přihlédl. 3. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a o. s. ř. Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovanou, aby se k této možnosti do 14 dnů od doručení výzvy také vyjádřila s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat její souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná nereagovala, přestože jí výzva byla účinně doručena. 4. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Z úřední činnosti je soudu známo, že souhrnný poplatek zakotvený v dále specifikované smlouvě několikanásobně převyšuje úroky z úvěrů poskytovaných v daném sektoru bankami v čase a místě uzavření smlouvy. Z níže jmenovaných důkazů a skutkových tvrzení žalobkyně pak vyplynula tato skutková zjištění. Dne 5. 1. 2006 na základě smlouvy [číslo] původní věřitelka žalované poskytla půjčku ve výši 7 000 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 648 Kč v 52 týdenních splátkách po 224 Kč. Ve smluvní dokumentaci není vysvětleno, nakolik je ekonomickou funkcí poplatku náhrada nákladů půjčky a nakolik časová cena užívání peněz, tedy úrok (smlouva o půjčce). Žalovaná zaplatila na půjčku 548 Kč (tvrzení žalobkyně). Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení do 10 dnů od doručení v oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne 1. 2. 2021 (oznámení o postoupení pohledávky, podací arch). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo nic podstatného pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. 5. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Souhrnný poplatek zakotvený v dále specifikované smlouvě několikanásobně převyšuje úroky z úvěrů poskytovaných v daném sektoru bankami v čase a místě uzavření smlouvy. Dne 5. 1. 2006 na základě smlouvy [číslo] původní věřitelka žalované poskytla půjčku ve výši 7 000 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 648 Kč v 52 týdenních splátkách po 224 Kč. Ve smluvní dokumentaci není vysvětleno, nakolik je ekonomickou funkcí poplatku náhrada nákladů půjčky a nakolik časová cena užívání peněz, tedy úrok. Žalovaná zaplatila na půjčku 548 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení do 10 dnů od doručení v oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne 1. 2. 2021. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. 6. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastnicemi jako závazek z postoupené pohledávky na bezdůvodném obohacení (§ 524 ve spojení s § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ obč. zák.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě půjčky (§ 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., dále„ z. s. ú.,“ § 657n obč. zák.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 2 písm. c) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalované (§ 2 písm. b) z. s. ú.). Přenechala žalované k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaná měla postupně vrátit s příslušným poplatkem. Cílem původní věřitelky jako podnikatelky, poskytující na finančním trhu spotřebitelské mikropůjčky a mikroúvěry, byl zisk. Zdrojem zisku z půjčky je vždy úrok. V tom případě již není právně relevantní, že původní věřitelka poplatek, který alespoň zčásti plnil ekonomickou funkci úroku, nazvala poplatkem. Tato úplata je obvyklým materiálním zdrojem při generování zisku. V tomto případě byla„ nahrazena“ souhrnným poplatkem, což je již z textu samotné smlouvy zcela zřejmé. Ujednání o souhrnném poplatku zde nelze podrobit přezkumu přiměřenosti ve smyslu § 56 odst. 1 obč. zák. Nelze-li podrobit přezkumu přiměřenosti směnu ekonomických hodnot, samo o sobě to nicméně neznamená, že by nebylo možno cenu plnění poměřit korektivem dobrých mravů, neboť značná výše poplatku je způsobilá porušit souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je zajišťováno právními normami. Smlouva o půjčce uzavřená mezi původní věřitelkou a žalovanou sice není v přímém rozporu s výslovným zákonným zákazem, avšak svými účinky účel a smysl právní úpravy ochrany spotřebitele obchází, a sice jednak kvůli své výši, druhak kvůli tomu, že z pohledu žalované nebylo v okamžiku uzavření smluv možno rozlišit a není to seznatelné ani v soudním řízení, která část poplatku tvoří náklady půjčky a která úrok. Smluvní klauzule zakotvující povinnost žalované zaplatit výše specifikovaný poplatek byla tudíž absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Důvod neplatnosti právního úkonu ve smyslu ust. § 41 obč. zák. se může omezit pouze na část právního úkonu, je-li tato neplatná část oddělitelná od ostatního obsahu. V tomto případě je ovšem očividné, že bez sjednání souhrnného poplatku, který jediný měl představovat zisk původní věřitelky, by původní věřitelka smlouvu neuzavřela. Proto byla smlouva absolutně neplatná jako celek. To znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou zůstatků jistiny a úroku z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 7 000 Kč tudíž žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu (§ 451 obč. zák.). Po zohlednění zaplacené částky 548 Kč přetrvalo bezdůvodné obohacení žalované částkou 6 452 Kč. Původní věřitelka soubor pohledávek včetně té žalované postoupila žalobkyni a zaplatila zaň sjednanou úplatu, čímž se žalobkyně stala věřitelkou žalované (§ 524 obč. zák.). Žalovaná byla vyzvána k uspokojení pohledávek již v oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne 1. 2. 2021, přičemž třetí pracovní den nastal 4. 2. 2021 a lhůta dalších 10 dnů, tedy do 15. 2. 2021 (neboť 14. 2. byla neděle – viz § 122 odst. 3 obč. zák.), skončila uplynutím dne 15. 2. 2021. To znamená, že se pohledávka staly splatnou 16. 2. 2021 a že od 17. 2. 2021 byla žalovaná v prodlení. Žalovaná se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitla v prodlení (§ 517 odst. 1 obč. zák.), čímž jí vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,25 % ročně (§ 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně a soud byl jejím návrhem vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně tedy prokázala vznik, splatnost a nabytí příslušné části žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalované proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni zůstatek jistin a úroky z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k zaplacení soud ve výroku I. určil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci. 7. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy. 8. Výrok III. odpovídá Položce 2 odst. 2 přílohy zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále„ z. s. p.“). Žalobkyně totiž navrhla vydání elektronického platebního rozkazu, což se nestalo. Proto jí posléze vznikla povinnost doplatit částku 200 Kč jako rozdíl mezi částkou 1 000 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. a) z. s. p.) a již zaplacenou částkou