16 C 351/2021-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částek specifikovaných výrokem I. jako bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně s úrokem z prodlení. Žalobkyně tvrdila, že jakožto kupující uzavřela dne 11. 3. 2020 s žalovaným a panem [jméno] [celé jméno žalovaného] jakožto prodávajícími kupní smlouvu č. [anonymizováno], na jejímž základě nabyla za částku 4 900 000 Kč vlastnické právo k pozemkům zapsaným na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí]. Po uzavření smlouvy, ale před nabytím vlastnického práva k pozemkům, byla proti žalovanému zahájena další exekuce a jeho spoluvlastnický podíl na daných pozemcích byl postižen exekučním příkazem k prodeji nemovitých věci vydaným dne 26. 3. 2021 soudní exekutorkou Mgr. [jméno] [příjmení]. K žádosti žalobkyně exekutorka vyčíslila výši exekučního dluhu žalovaného ke dni 16. 4. 2020 na částku 286 830,93 Kč. Žalobce tak dne 14. 4. 2020 odeslala na účet exekutorky částku ve výši 286 830,93 Kč pod variabilním symbolem [číslo], čímž došlo k zániku exekučního dluhu žalovaného. Dne 22. 4. 2020 uhradil žalovaný žalobkyni na uspokojení její pohledávky částku 25 000 Kč. [příjmení] 43 Kč byla pak žalobkyni vrácena exekutorkou jakožto přeplatek z exekuce. Dne 30. 4. 2021 uzavřela žalobkyně s prodávajícími dodatek [číslo] ke kupní smlouvě, jímž změnili ujednání o způsobu úhrady kupní ceny tak, že část kupní ceny, která měla být podle původní verze smlouvy deponována na účet [jméno] [celé jméno žalovaného] a žalovaného, byla namísto toho před uzavřením dodatku deponována v částce 53 500 Kč na účet exekutorky. Celková výše jistiny po uzavření Dodatku tudíž činí dni 208 287,93 Kč (tj. celková výše bezdůvodného obohacení 233 330,93 Kč minus částečná úhrada žalovaného ve výši 25 000 Kč a přeplatek z vyplacené Exekuce ve výši 43 Kč). Žádné další platby na úhradu pohledávky žalovaný nezaslal. První výzva k úhradě dlužné částky ze dne 31. 5. 2021 byla žalovanému doručena dne 4. 6. 2021. 2. Žalovaný osobně převzal žalobu a výzvu k vyjádření k žalobě se lhůtou 14 dnů (§ 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů). Na výzvu nereagoval. Žaloba byla projednatelná (§ 114b odst. 5 druhá věta ve spojení s § § 79 odst. 1 a 42 odst. 4 o. s. ř.) a byly splněny všechny podmínky řízení (§ 114b odst. 5 druhá věta ve spojení s § § 103 o. s. ř., § 114b odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.). Soud věc právně kvalifikoval jako právní nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním dluhu žalovaného žalobkyní, tedy plněním toho, co měl žalovaný po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Žalobou uplatněný nárok byl plně v souladu s právním řádem. Ve věci tudíž bylo možno uzavřít smír a nebylo jasné, jaké námitky může žalovaný proti žalobě mít, pročež mu soud zaslal kvalifikovanou výzvu (§ 114b odst. 1 část věty za středníkem a contrario, § 153a odst. 2 o. s. ř.) se lhůtou 30 dnů (§ 114b odst. 2 první věta o. s. ř.). Tuto výzvu žalovaný osobně převzal (§ 114b odst. 4 první a třetí věta o. s. ř.), avšak nereagoval na ni, pročež nastala fikce uznání žalovaného nároku, na kterou přitom soud žalovaného ve výzvě upozornil (§ 114b odst. 5 první věta o. s. ř.). Proto soud výrokem I. vynesl rozsudek pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.). 3. Právní nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vznikl i přesto, že podle ustanovení § 2997 odst. 1 první věty o. z. nemá„ právo na vrácení ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.“ Zde žalobkyně bezpochyby věděla, že převodem částky 286 830,93 Kč na účet soudní exekutorky Mgr. [příjmení] plní dluh žalovaného, který přitom nepřevzala ani se za něj nezaručila, protože tato finanční transakce nebyla úhradou kupní ceny nemovitostí, nýbrž plněním dluhu žalovaného. Při doslovném čtení ustanovení § 2997 odst. 1 první věty o. z. se zdá, že žalobkyni nárok nevznikl, protože věděla, že k uspokojení exekučně vymáhané pohledávky proti žalovanému není povinna. V tom případě by se však příslušná část ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. stala prakticky obsoletní, poněvadž ochuzený, který za obohaceného plní jeho dluh, v naprosté většině případů ví, že k tomu není povinen. Případy, kdy plněn poskytne omylem, jsou zřídkavé. To však jistě nebylo úmyslem zákonodárce. Z toho plyne, že je skutečný aplikační prostor ustanovení 2997 odst. 1 první věty o. z. mnohem užší, než se zdá z jeho textu. Soudě podle textu žaloby a předložených důkazů žalobkyně zaplatila výše specifikovanou částku proto, aby odvrátila exekuční dražbu nemovitostí, které přitom již zakoupila, avšak v dané chvíli bez věcněprávních účinků kupní smlouvy. Chtěla-li tedy jednat rychle a nemovitosti skutečně nabýt, využila správně zákonné ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., aniž by s žalovaným nebo jeho věřitelem musela uzavírat smlouvu. V dané situaci by aplikace ustanovení § 2997 odst. 1 první věty o. z. vyvolala absurdní důsledek, kdy by byl žalovaný zbaven dalšího dluhu a žalovaná by přišla o odpovídající částku, ačkoli nešlo o její dluh. Proto soud § 2997 odst. 1 první větu o. z. neaplikoval. Žalobkyni tudíž právo na vydání bezdůvodného obohacení vzniklo. Tato pohledávka se stala splatnou na základě ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., podle nějž,„ neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Předžalobní výzva žalovanému došla dne 4. 6. 2021, načež byla pohledávka splatná ihned, tedy 5. 6. 2021. To znamená, že se žalovaný dnem 6. 6. 2021 ocitl v prodlení (§ 1970 první věta o. z.) a vznikla mu povinnost zaplatit též úrok z prodlení, který žalobkyně vyčíslila v souladu se zákonem (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z celé žalované částky, neboť její část sice představovala příslušenství, avšak pouze ve vztahu mezi žalovaným a jeho věřitelem na základě právního důvodu, který platí jen inter partes. Z pohledu žalobkyně se naprotitomu žalovaný bezdůvodně obohatil ve výši celé převedené částky, pročež není důvod v ní rozlišovat jistinu a příslušenství. Proto soud výrokem I. žalobkyni přiznal celou žalovanou částku. 4. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, 142a odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 10 415 Kč a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 6. a. t. částkou 9 140 Kč, paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. částkou 300 Kč. Celkové náklady tedy činí 38 735 Kč. Soud rozhodl o konkrétní částce nákladů, třebaže je žalobkyně nevyúčtovala, protože se rozhodování o nákladech řídí principem oficiality a vyšetřovacím (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.). Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 9 140 Kč; 300 Kč předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 9 140 Kč; 300 Kč žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 9 140 Kč; 300 Kč 5. Lhůty k zaplacení ve výrocích I. a II. soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.