16 C 360/2021-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky specifikované výrokem I. jako postoupené pohledávky z nesplaceného úvěru včetně příslušenství, poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále„ původní věřitelka“), na základě smlouvy o úvěru ze dne 30. 9. 2019 ve výši 3 500 Kč na dobu do 18. 10. 2019. Původní věřitelka měla žalovanou pohledávku postoupit žalobkyni. Soud založil rozsudek především na tomto skutkovém stavu. Smlouva o úvěru postrádá podpis žalovaného i mechanický prostředek podpis nahrazující. Oznámení o postoupení žalované pohledávky není podepsáno a podpis postupníka postrádá též smlouva o postoupení pohledávek. Podle čl. II odst. 3. postupní smlouvy k postoupení pohledávek nedojde (postoupení není účinné) v případě nezaplacení úplaty postupníkem postupiteli. Žalobkyně neoznačila důkaz stran zaplacení úplaty, přestože ji k tomu soud v rámci přípravy jednání výslovně vyzval a poučil ji, že pokud výzvu nesplní, na jednání ji poučí podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. s. ř.“) a bude očekávat její neprodlenou reakci s tím, že jednání neodročí. V seznamu postoupených pohledávek žalovaná pohledávka chybí. V oznámení o postoupení pohledávky je smlouva identifikována číslem, které se neobjevuje v žádném jiném důkazu. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz o procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Přestože žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka smlouvu uzavřela 30. 9. 2019, předložená smlouva má pocházet ze dne 28. 9. 2019. Žalobkyně tudíž neunesla subjektivní důkazní břemeno ve vztahu ke skutečnosti, že původní věřitelka s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, že předtím řádně posoudila jeho úvěruschopnost, že žalovanou pohledávku účinně postoupila žalobkyni (§ 101 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 odst. 1 první větou o. s. ř. as §§ 1879, 1880 odst. 1 a 2395n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a s § 86 odst. 1 první větou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů). Soud nařídil jednání, k němuž se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, čímž se připravili o možnost poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., k němuž byl soud připraven. Soud pak případ projednal v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.) a s ohledem na neunesení důkazního břemene co do výše zmíněných právně významných skutečností žalobu výrokem I. zamítl. Žalovaný měl v řízení plný úspěch, pročež by proti žalobkyni měl právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné nevznikly. Proto soud výrokem II. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).