19 C 4/2022-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby o zaplacení částky 2 024 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení v zákonné kapitalizované výši 264,11 Kč za dobu od 16.11.2019 do 27. 10. 2021. Žalovanou částku 2 024 Kč měl žalovaný žalobkyni dlužit za nezaplacené televizní poplatky za období měsíců říjen 2019 až prosinec 2020 (tj. 15 x 135 Kč), když v uvedeném období žalovaný byl držitelem televizního přijímače či přijímačů a [datum] se řádně přihlásil jako poplatník televizního poplatku do evidence poplatníků. Žalovanému přihlášením do evidence poplatníků televizních poplatků vznikla povinnost platit dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních přijímačích, televizní poplatek ve stanovené výši, který činil v žalovaném období vždy částku 135 Kč měsíčně. Žalovaný dlužnou částku v celkové výši 2 024 Kč žalobkyni neuhradil ani přesto, že ho žalobkyně v souladu se zákonem vyzvala k úhradě těchto poplatků, resp. dluhu. Úroky z prodlení v zákonné výši žalobkyně požadovala vždy ode dne následujícího po splatnosti toho, kterého konkrétního televizního poplatku, do data podání žaloby (tj. od 16.11.2019 do 27.10.2021), když televizní poplatek je splatný nejpozději do 15. dne příslušeného kalendářního měsíce, v němž se stal poplatek splatný, a kapitalizovala je na částku 264,11 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu. 4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tento skutkový závěr: žalovaný, ačkoli se jako držitel televizního přijímače řádně přihlásil do evidence rozhlasových a televizních přijímačů, jako poplatník televizních poplatků, nezaplatil žalobkyni televizní poplatky za období měsíců říjen 2019 až prosinec 2020, vždy v částce 135 Kč za jednotlivý měsíc, tj. televizní poplatky v celkové výši 2 024 Kč, a to přesto, že žalobkyně žalovaného vyzvala před podáním žaloby k zaplacení dlužných televizních poplatků. 5. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. 6. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný, ačkoli se jako držitel televizního přijímače řádně dle smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, přihlásil do evidence rozhlasových a televizních přijímačů a stal se tak poplatníkem televizních poplatků, nezaplatil žalobkyni v rozporu se shora citovanými zákonnými ustanoveními televizní poplatky za období říjen 2019 až prosinec 2020 v celkové výši 2 024 Kč. Televizní poplatky se přitom platí podle § 7 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, žalobkyni. Žalovaný pak nezaplatil žalobkyni tyto dlužné televizní poplatky ani přesto, že byl ze strany žalobkyně vyzván, aby dluh splnil a dlužné televizní poplatky žalobkyni uhradil v přiměřené dodatečné lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, kteroužto lhůtu mu žalobkyně poskytla podle § 10 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, a proto žalobkyni vzniklo ve smyslu uvedených zákonných ustanovení právo domáhat se splnění dluhu žalovaného na televizních poplatcích u soudu. Žalovaný se totiž nezaplacením televizních poplatků v zákonem stanovené lhůtě splatnosti vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce, dostal dnem následujícím ve smyslu ust. § 1968 a násl. zákona č. 86/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení a žalobkyni tak dle ust. § 1970 odst. 2 zákona č. 86/2012 Sb., občanského zákoníku, vznikl vůči žalovanému i nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tento úrok kapitalizovala ke dni 27.10.2021 a požadovala tak na úroku z prodlení částku 264,11 Kč, soud při vázanosti rozsahem podané žaloby ve smyslu ust. § 153 odst. 2 o. s. ř., přiznal žalobkyni požadovanou částku. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.. 8. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto je žalovaný ve smyslu shora citovaného ustanovení povinen nahradit jí všechny účelně vynaložené náklady celého řízení, pročež tak soud zavázal žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 600 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částku 200 Kč jako dvě paušální náhrady dle § 2 odst. 1, § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb..