40 C 113/2022-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 20. 6. 2022 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 9 400 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 1. 9. 2022 byla vyzvána k tomu, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a současně byla podle § 115a o.s.ř. upozorněna, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně. 4. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to všeobecných obchodních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávek, rámcové smlouvy o úvěru, předžalobní výzvy, poštovního podacího archu a seznamu postupovaných pohledávek. 5. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 21. 10. 2019 uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouva o úvěru. Na základě úvěrové smlouvy úvěrující společnost žalované poskytla finanční prostředky ve výši 9 400 Kč. Žalovaná se ho zavázala vrátit se splatností 31. 12. 2019. Žalovaná finance z poskytnutého úvěru v době splatnosti nevrátila, a to ani částečně. Smlouvou o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná uvědomena oznámením o postoupení pohledávky. Upomínkou ze dne 6. 2. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení úvěru. Předžalobní výzva ze dne 2. 6. 2022 výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2022 žalovaná dlužnou částku nezaplatila. 7. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. 8. Podle § 2395 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu, neboť soud nárok žalobkyně neposoudil z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu přiznal žalobkyni právo na zaplacení jistiny, neboť má za to, že smlouva je absolutně neplatná pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti s ohledem na porušení ust. zákona č. 145/2010 Sb. S přihlédnutím k aktuální judikatuře Ústavního soudu má soud za to, že úvěrující společnost nikoliv řádně a dostačujícím způsobem se zabývala úvěruschopností, žalobkyně ani netvrdila dostatečně, že se zabývala úvěruschopností právní předchůdkyně a ani případně k takovému tvrzení nepředložila žádné důkazy. Soud proto žalobě vyhověl pouze částečně z titulu bezdůvodného obohacení přiznal právo na zaplacení jistiny ve výši 9 400 Kč spolu s příslušenstvím majícím podobu zákonného úroku z prodlení v požadované výši 10 % p.a. (soud nemůže překročit žalovaný nárok) od 10. 2. 2022 (odeslání výzvy + 3 dny) a ve zbývajícím rozsahu ohledně příslušenství v podobě úroků z prodlení za období od 22. 12. 2019 do 9. 2. 2022 žalobu zamítl. 12. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla převážně procesně úspěšná, proto jí soud přiznal plné právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, a to s ohledem na formulářový typ žaloby podle § 14 odst. 1 adv. tarifu. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl výrokem II. rozsudku dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění k datu podání návrhu částku 200 Kč. Právní zástupce žalobkyně učinil za řízení tři úkony právní služby, představující sepis návrhu a převzetí věci a sepis předžalobní upomínky. Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 600 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč, tj. částka 300 Kč a 21% DPH ve výši 189 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč činí 1 489 Kč. Tyto náklady je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě dané ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).