40 C 35/2022-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení 3 017 Kč s úrokovým příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo dne 16. 6. 2008 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč (dále jen„ půjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 1 617 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 27 týdenních (sedmidenních) splátkách po 171 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 12. 2008. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 24. 6. 2008. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalované současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 22. 12. 2008. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni 22. 12. 2008 činila dlužná jistina částku 2 610,14 Kč a souhrnný dlužný poplatek částku 1 406,86 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovanou na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno, a to celkem 1 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 1 600 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 17. 6. 2016. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 17. 6. 2016 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 3 017 Kč. Její příslušenství pak tvoří zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyni uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 3 017 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 2 610,14 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 406,86 Kč - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 828,97 Kč, - úroků z prodlení z celkové dlužné částky 3 017 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 828,97 Kč žalobkyně uvádí, že se jedná o úrok z prodlení v zákonné výši počítaný z celkové dlužné částky ve výši 3 017 Kč od 30. 12. 2008, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 17. 6. 2016. 2. Soud ve věci usnesením ze dne 9. 3. 2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o. s. ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jejího souhlas předpokládat. Součástí uvedeného usnesení pak byla i výzva žalované, že nevyjádří-li se žalovaná ve lhůtě 10 dní od doručení, bude soud pokládat tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se tohoto sporu považovat za nesporná, a na tomto základě může soud ve věci rozhodnout rozsudkem. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dnem 25. 3. 2022 na základě fikce doručen, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. Dále soud vycházel z toho, že skutková tvrzení obsažená v žalobě o okolnostech týkajících se tohoto sporu jsou mezi účastníky nesporná. 3. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud z listin předložených žalobkyní, a to smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 16. 6. 2008, včetně smluvních podmínek smlouvy, smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 6. 2016, včetně podacího archu, předžalobní upomínky a zjistil skutkový stav, který zcela odpovídá výše uvedenému žalobnímu tvrzení, na které soud pro stručnost odkazuje. 5. Soud tak učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o půjčce [číslo] se společnost [právnická osoba] jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také dne 16. 6. 2008 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky - půjčku ve výši 3 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 4 617Kč, z toho 3 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 1 617 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 27 týdenních splátek po 171 Kč; v rámci samotné smlouvy o půjčce si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; žalovaná však své povinnosti vyplývající ze smluv neplnila řádně a včas, na uvedenou půjčku zaplatila žalobkyni 1 600 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předžalobní výzvou byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky z označené smlouvy o půjčce. 6. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. se na tuto věc použije zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník), neboť právní poměry ze závazkových právních vztahů vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se řídí dosavadními právními předpisy (tj. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013). 7. Podle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 8. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovanou byla podepsána písemná smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, na základě které měla vzniknout uvedené právní předchůdkyni žalobkyně povinnost poskytnout - půjčit žalované peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které byly žalované poskytnuty. Žalovaná se naopak měla zavázat vrátit bance celkem částku 4 617 Kč, z toho 3 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 1 617 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 27 týdenních splátek po 171 Kč. 9. Tato smlouva by tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Soud se však zabýval i otázkou platnosti ujednání o poplatcích sjednaných v této smlouvě a dospěl k závěru, že poplatky neměly jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnily funkci úroků z půjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit je jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Právní předchůdce žalobkyně smlouvy uzavírala jako podnikatel, předmětem jeho podnikání v době uzavření smluv bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byl založen za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Úrok ve výši 1