40 C 4/2022-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 12. 8. 2021 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 17 904 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2. 11. 2020. 2. Žalovaná se k předmětné žalobě nijak nevyjádřila a do spisu nedoložila žádné důkazy stavící na svou obranu. Za situace, kdy jak žalobkyně, tak žalovaná v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasily s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání. 3. Soud při posouzení žaloby vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o úvěru ze dne 2. 11. 2020, obchodními podmínkami, výpisem z účtu, smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou smlouvy, oznámením o postoupení pohledávky, poštovním podacím archem, výpisem úkonů mimosmluvního vymáhání pohledávky, upomínkami, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. 4. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba] a žalovanou byla dne 2. 11. 2020 uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit se splatností do dne 2. 12. 2020. Žalovaná nezaplatila ničeho, pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná uvědomena oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 5. 2021. Předžalobní výzva ze dne 20. 7. 2021 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy, jak vyplývá z dokladu o odeslání, žalovaná ničeho nezaplatila. 5. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky. Poskytnutí finančních prostředků jednoznačně vyplývá ze smlouvy o úvěru. Předžalobní výzva je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. Soud dále připomíná, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v průběhu řízení nezpochybňovala věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku, má se tedy za to, že tvrzení žalobkyně považuje za nesporná. 6. Podle § 2395 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a soud došel k závěru, že pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti je předložená smlouva o úvěru absolutně neplatná a soud nárok žalobkyně posoudil z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb. Žalobkyně dostatečně netvrdila, ani neprokazovala, že se úvěrující společnost zabývala úvěruschopností žalované, tedy úvěrovaného, respektive že by se touto úvěruschopností zabývala dostačujícím způsobem tak, jak jí to ukládají ustanovení § 86 odst. 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu a ustálenou judikaturu Ústavního soudu má soud za to, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Je třeba tedy nárok posoudit z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud úvěrující společnost žalované poskytla finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, žalovaná ničeho nezaplatila, zbývá k úhradě na jistině 16 000 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl, žalovanou výrokem I. zavázal k tomu, aby žalobkyni zaplatila částku ve výši 16 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení po doručení předžalobní výzvy ze dne 20. 7. 2021, která byla předána k přepravě dne 22. 7. 2021, třetím dnem se ocitla v dispozici žalované, tj. nejpozději dne 25. 7. 2021, dnem následujícím byla žalovaná v prodlení se zaplacením dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl, ohledně úroků z prodlení ve zbývajícím rozsahu žalobě nevyhověl a žalobu výrokem II. zamítl. S ohledem na dispozitivní úkon žalobkyně spočívajícím v částečném zpětvzetí žaloby o částku 2 004 Kč pak soud dle § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. řízení zastavil. 10. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., s ohledem na rozsah procesní úspěšnosti (s ohledem na částečné zastavení řízení) přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 773 Kč, neboť žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 89,37 %, neúspěšná v rozsahu 10,63 %, má proto právo na náhradu nákladů řízení ve výši 78,74 %, přičemž náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tři úkony po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. s ohledem na formulářový typ žaloby, za převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzvu, 3x RP po 100 Kč a DPH, dohromady při 100 % úspěšnosti činí náklady celkem 2 252 Kč, při úspěšnosti v rozsahu 78,74 % se jedná o částku ve výši 1 773 Kč Tyto náklady řízení dle výroku IV. je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.