40 C 78/2022-23 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 24 698 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když tyto částky měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba] dále i jen banka) dne 24. 9. 2020, dle které poskytla banka, po přezkoumání úvěruschopnosti žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 34 508,09 Kč, z toho 20 000 Kč jako samotnou zápůjčku a 14 508,09 Kč jako souhrnný poplatek (jehož součásti byl i sjednaný úrok ve výši 29,90 % ročně), a to formou 48 měsíčních splátek po 719 Kč, se stanovenou poslední splátkou dne 24. 9. 2024. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, dosud neuhradila žalobkyni částku 20 000 Kč jako dlužnou jistinu a dále pak částku 4 698 Kč jako souhrn poplatku a smluvní pokuty. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 9. 2021, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 16. 9. 2021 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usneseními ze dne 17. 6. 2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 7 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 18. 9. 2020, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila následný souhlas. 4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že podle smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 24. 9. 2020 ve spojení s výpisem z účtu žalované za období od 21. 9. 2020 do 30. 9. 2020, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 24. 9. 2022 částku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 14 508,09 Kč, a to obojí v 48 měsíčních splátkách po 719 Kč s úrokovou sazbou 29,90 % ročně. Pokud se jedná o zákonnou povinnost zkoumat úvěryschopnost dlužníka, údaje, ze kterých banka čerpala, nebyly zcela specifikovány a doloženy, nebylo předloženo žádné potvrzení o pravdivosti uváděných údajů dlužníkem k jeho úvěruschopnosti. Žalovaná svůj dluh řádně nehradila, bance z celkové částky jistiny ve výši 20 000 Kč dluží 20 000 Kč, když nebylo žalovanou ničeho uhrazeno. Předmětná pohledávka vůči žalované byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalované oznámeno. 5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel před uzavřením každé smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se touto otázkou před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, respektive k této nedoložila žádné důkazy. Ke splnění podmínky odborné péče ze strany právní předchůdkyně žalobkyně tedy nedošlo. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. 7. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalované poskytla částku 20 000 Kč, na toto plnění žalovaná ničeho nezaplatila, dosud tedy dluží žalobkyni na její plnění bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy) částku 20 000 Kč, kdy tato částka představuje majetkový prospěch žalované na úkor žalobkyně, která mu bez právního titulu plnila. Pro výše uvedené tedy je žaloba žalobkyně v částce 20000 Kč důvodná, a proto soud v této části žalobě vyhověl, když soud nemůže přiznat žalobkyni další plnění ze smlouvy, když pro její neplatnost není žalovaná dalšími závazky ze smlouvy vázána. 9. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení poskytnuté částky v dopise (předžalobní výzvě) v němž vyzvala žalovanou k vrácení celé žalované částky ve lhůtě do 5. 3. 2022. Uplynutím této lhůty se žalovaná dostala do prodlení a podle § 1970 občanského zákoníku žalobkyně má tedy právo na úrok z prodlení, když k datu prodlení je jeho výše 12,50 %, avšak soud nemůže přiznat více, než je žalobkyní v žalobě požadováno, tudíž žalobkyni přiznal úrok z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně ve znění vládního nařízení č. 142/1994 Sb., ve znění č. 351/2013 Sb. Pro výše uvedené byla tedy žalovaná zavázána rovněž k zaplacení zákonného úroku z prodlení z přiznané částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění, tedy od 6. 3. 2022 do zaplacení a ve zbytku byla žaloba i ohledně zákonného úroku z prodlení zamítnuta. 10. Lhůta k plnění pak vychází z ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud důvod pro aplikaci lhůty delší, případně povolení splátek, neshledal. 11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 80,98 %, úspěch žalované představuje 19,02 %. Žalobkyně tak má právo na úhradu 61,96 % účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 988 Kč, dále za tři úkony právní služby, představující sepis návrhu a převzetí věci a sepis předžalobní upomínky dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění k datu podání návrhu po 300 Kč, tj. 900 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč, tj. částka 300 Kč a 21% DPH ze všech částek vyjma SOP. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 988 Kč činí 2 440 Kč 61,96 % z částky 2 440 Kč pak činí 1 512 Kč Tyto náklady je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě dané ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř).