42 C 380/2021-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 406 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalobkyně dne 12. 12. 2020 přibližně v čase od 20:30 hod. do 22:30 hod. provedla převoz žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice v [obec] poté, co žalovaný fyzicky napadl jiného spoluobčana, přitom provedenou dechovou zkouškou u něj byla naměřena hodnota 1,67 ‰ alkoholu. Náklady na převoz, spočívající v náhradě za použití služebního dopravního prostředku, byly žalobkyní vyúčtovány v celkové výši 406 Kč při ujetí celkem 65 km. Žalobkyně výši nákladů vyčíslila dle ust. § 1 a § 4 vyhlášky 358/2019 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Žalovaný byl vyzván písemnou výzvou k zaplacení výše uvedených nákladů nejpozději do 7. 4. 2021, na tuto výzvu, kterou řádně převzal, nijak nereagoval a do dnešního dne neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 1. 12. 2021, č. j. 42 C 380/2021-8, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a o.s.ř., souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 13. 1. 2022 osobním převzetím, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Na základě provedeného dokazování učinil soud skutkový závěr, že žalovaný byl dne 12. 12. 2020 jako osoba, která pod vlivem alkoholu napadla jiného a nekontrolovala tak své chování, převezen policejním vozem žalobkyně na Protialkoholní záchytnou stanici v [obec], přitom provedenou dechovou zkouškou u něj byla naměřena hodnota 1,67 ‰ alkoholu, přičemž žalobkyně za tento převoz služebním vozem vyčíslila žalovanému dne 24. 3. 2021 částku 406 Kč, splatnou dne 7. 4. 2021, na kterou žalovaný doposud ničeho neuhradil. 5. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/20111 Sb., o specifických zdravotních službách, osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. 6. Podle § 89c odst. 1, 2 zákona č. 373/20111 Sb., o specifických zdravotních službách, dopravu osoby do záchytné stanice zajistí ten, kdo tuto osobu vyzval k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Pokud osoba, která je do záchytné stanice dopravována při poskytnutí zdravotnické záchranné služby nebo zdravotnické dopravní služby, bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu nebo poškozuje majetek poskytovatele zdravotnické záchranné služby nebo poskytovatele zdravotnické dopravní služby a poskytovatel zdravotnické záchranné služby nebo poskytovatel zdravotnické dopravní služby nemůže tomu zabránit vlastními silami, může tento poskytovatel požádat o nezbytnou součinnost Policii České republiky, Vojenskou policii, jde-li o osobu vyzvanou k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek vojenským policistou, obecní policii a v případě osob ve výkonu vazby, zabezpečovací detence nebo trestu odnětí svobody Vězeňskou službu. 7. Podle § 89e odst. 1věta prvá zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. 8. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Po právní stránce soud posoudil žalobou uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky 406 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je plně důvodná a lze jí proto zcela vyhovět. Žalovaný byl dne 12. 12. 2020 služebním vozidlem žalobkyně přepraven poté, co pod vlivem alkoholu napadl jiného a nekontroloval tak své chování, na Protialkoholní záchytnou stanici v [obec], přitom provedenou dechovou zkouškou u něj byla naměřena hodnota 1,67 ‰ alkoholu v krvi, pročež ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení byl povinen náklady na tuto přepravu zaplatit právě žalovaný. Pokud tedy přeprava byla provedena na náklady žalobkyně, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši 406 Kč, tak jak bylo žalobkyní vyúčtováno v souladu vyhláškou č. 358/2019 Sb., kterou se upravuje výpočet základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a stanovuje průměrná cena pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Žalobkyně přitom žalovaného vyzvala k úhradě právě částky 406 Kč nejpozději do 7. 4. 2021. Žalovaný však svůj dluh doposud neuhradil. 10. Vzhledem k této skutečnosti tak soud žalobě vyhověl a žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni celkem částku 406 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši, specifikované ve výroku rozsudku shora, když žalovaný se nezaplacením dané částky dostal dnem následujícím po uplynutí lhůty k plnění do prodlení a žalobkyni proto v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vznikl nárok na úhradu úroků z prodlení. 11. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku pak má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když v daném případě soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, respektive tyto důvody nebyly rovněž ani žádným z účastníků tvrzeny. 12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. Tyto celkové náklady řízení tak činí 200 Kč a představují náklady nezastoupeného účastníku ve smyslu § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu (za dva úkony v podobě sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby po 100 Kč). Pokud soud nepřiznal žalobkyni dalších účtovaných 100 Kč opatření listinných důkazů a vyčíslení spotřeby, pak má za to, že takový nárok žalobkyně nemá oporu v žádném z ustanovení § 1 odst. 3 vyhl.č. 254/2015 Sb. Žalovaný proto byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 200 Kč, a to rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal. 13. Výrok IV. rozsudku o povinnosti žalovaného zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 1 000 Kč pak vychází z ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s ust. § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, když žalobkyně byla v řízení od soudních poplatků dle ust. § 11 odst. 2 písm. a) zákona osobně osvobozena, soud její žalobě plně vyhověl, žalovaný přitom osvobozen od soudních poplatků v řízení nebyl a podmínky pro toto osvobození nesplňoval, resp. ani toto v průběhu řízení netvrdil, ani mu nevzniklo v řízení právo na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni, takže dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích přešla celá poplatková povinnost na žalovaného. Výše soudního poplatku vychází z položky č. 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří nedílnou součást zákona o soudních poplatcích, a činí právě 1 000 Kč. Soudem stanovená lhůta k plnění pak má oporu v ust. § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když důvody pro stanovení lhůty delší soudem shledány nebyly, resp. opětně nebyly účastníky ani tvrzeny.