8 C 159/2022-39 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 38 380 Kč, úroku ve výši 29% ročně z částky 13 426,76 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 426,76 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a za dobu do 17. 3. 2022 v kapitalizované výši 809,38 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 5 933 Kč (úroková sazba 29 % ročně), a poplatků ve výši 11 547 Kč. Celkovou částku 34 480 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 1 479 Kč, přičemž poslední splátka činila 1 463 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 11 500 Kč a dluží částku 39 189 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 13 426,76 Kč a dlužné částky poplatků 10 553,24 Kč, smluvní pokuty 9 000 Kč a sankčních poplatků 5 400 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalované, a nahlédnutím do veřejně přístupných registrů. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], zákaznické karty žalované, oznámení o postoupení pohledávky z 1. 2. 2022, výzvy k úhradě z 10. 2. 2022 a 21. 3. 2022 včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 5 933 Kč a administrativní poplatky v celkové výši 11 547 Kč, v 24 měsíčních splátkách po 1 479 Kč, počínaje dnem kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná byla v roce 2017 zaměstnancem a měla dosahovat čistého příjmu 9 842 Kč, blíže neurčených ostatních příjmů 4 500 Kč. Celkové výdaje měly činit v roce 2017 celkem 6 900 Kč, z čehož splátky zápůjček činily 1 400 Kč. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 17. 3. 2022. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 21. 3. 2022. 4. Soud neprovedl k tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované navrhovaný výslech svědkyně [příjmení] – obchodní zástupkyně úvěrující, neboť ta veškeré údaje o příjmech a výdajích žalované, včetně ověřovaných dokumentů uvedla do zákaznické karty žalované, ze které soud vycházel. 5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 18 000 Kč ve formě půjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na rodinné, majetkové a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do její zákaznické karty. Dokazováním bylo zjištěno, že žalovaná dle zákaznické karty byla v roce 2017 zaměstnancem s průměrnou měsíční čistou mzdou 9 842 Kč a není zřejmé, co představuje její ostatní příjmy. Nebyly ověřovány výdaje úvěrované a úvěrující se spokojil se s tvrzením, že náklady žalované činí pouze 6 900 Kč měsíčně, z čehož splátky úvěrů činí 1 400 Kč měsíčně. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] neplatná. 10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované jistinu ve výši 18 000 Kč, žalovaná dosud vrátila částku 11 500 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 6 500 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky do 17. 3. 2022 dopisem ze dne 10. 2. 2022, který jí byl doručován 14. 2. 2020 prostřednictvím České pošty, s.p.. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,75 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 11. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 12. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 1 536 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 383 Kč.