8 C 209/2022-23 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 33 173,75 Kč, úroku ve výši 56 % ročně z částky 13 396,38 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 396,38 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a za dobu do 17. 3. 2022 v kapitalizované výši 873,40 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 6 744 Kč (úroková sazba 56 % ročně), a poplatků ve výši 7 168 Kč. Celkovou částku 27 912 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 78 pravidelných týdenních splátkách po 358 Kč, přičemž poslední splátka činila 346 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 2 038,25 Kč a dluží částku 33 173,75 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 13 396,38 Kč a dlužné částky poplatků 12 477,37 Kč, smluvní pokuty 7 000 Kč a sankčních poplatků 300 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalované, a nahlédnutím do veřejně přístupných registrů. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], zákaznické karty žalované, oznámení o postoupení pohledávky z 1. 2. 2022, výzvy k úhradě z 10. 2. 2022 a předžalobní výzvy ze dne 20. 5. 2022 včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, dle které [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 6 744 Kč a administrativní poplatky v celkové výši 7 168 Kč, v 78 týdenních splátkách po 358 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná byla v roce 2019 zaměstnancem a měla dosahovat čistého příjmu 23 850 Kč. Celkové odhadované měsíční výdaje měly činit v roce 2019 celkem 8 000 Kč a splátky úvěrů 6 000 Kč měsíčně. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 17. 3. 2022. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 20. 5. 2022, odeslána tentýž den s lhůtou splatnosti do 7 dnů. 4. Soud neprovedl k tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované navrhovaný výslech svědkyně [jméno] [příjmení] – obchodní zástupkyně úvěrující, neboť ta veškeré údaje o příjmech a výdajích žalované, včetně ověřovaných dokumentů uvedla do zákaznické karty žalované, ze které soud vycházel. 5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 14 000 Kč ve formě půjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na rodinné, majetkové a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do její zákaznické karty. Dokazováním bylo zjištěno, že žalovaná dle zákaznické karty byla v roce 2018 zaměstnancem s průměrnou měsíční čistou mzdou 23 850 Kč. Nebyly ověřovány výdaje úvěrované a úvěrující se spokojil se s tvrzením, že splácí úvěr částkou 6000 Kč měsíčně a odhadované náklady žalované činí pouze 8 000 Kč měsíčně. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] neplatná. 10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované jistinu ve výši 14 000 Kč, žalovaná dosud vrátila částku 2 038,25 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 11 961 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky předžalobní výzvou ze dne 20. 5. 2022 do 7 dnů. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky dne 31. 5. 2022 a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,75 % ročně od 31. 5. 2022 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 11. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.